Jsme v inckém městě Cuzcu, vstupní bráně k mnoha inckým památkám do tzv. El Valle Sagrado, Posvátného údolí Inků, horského údolí říčky Urubamby. Cesta sem byla celkem zajímavá, jak si můžete přečíst v předchozím článku. V tomto se společně vydáme za jednou z neznámějších turistických atrakcí světa, bájného Machu Picchu. Cesta to nebyla vůbec jednoduchá, ač je toto místo tolik „profláklé“ a navštěvované, dostupné je poměrně obtížně, zvlášť pokud nemáte neomezený rozpočet a cestujete na vlastní pěst…

K Machu Picchu vyrážíme na vlastní pěst s malými batůžky (velké tu nejsou povoleny) na dva dny pryč z Cuzca do Aguas Calientes nebo též Pueblo Machu Picchu. Na 20. 7. máme koupené lístky. Vstupné na Machu Picchu včetně výstupu na jednu z hor, vyjdou na 145,5 solů tzn. na asi 1 165 Kč. Počet návštěvníků na den tu mají omezen na 2 500, a proto je dobré koupit lístek předem.

Nechceme jet za draho organizovaně (i když rychleji) přes turistickou agenturu, tak bude trvat déle, než se do vesničky pod Machu Picchu dostaneme místní dopravou, tzv. collectivos (van asi pro 15-20 osob dle typu auta). Do Aguas Calientes se lze dostat buď vlakem, který je extrémně drahý, nebo z vesničky Santa Teresa 12 km pěšky po kolejích. Volíme druhou variantu. Nejprve collectivem 1,5 hodiny do vsi Ollantaytambo, kde dáváme pauzu a kocháme se rozsáhlými inckými rozvalinami.

DSC_0575
Ollantaytambo

Bohužel dále prý MOŽNÁ pojede autobus, který nikdo nemůže zaručit a cesta prý trvá 5 hodin. Po dlouhém zvažování kýváme na nabídku taxikáře, který nás za neskutečných 160 solů (1280 Kč) odváží do další přestupní stanice za 3 hodiny svou nablýskanou Toyotou (nejčastější značka osobáků, co tu jezdí). Přece si nenecháme propadnout lístky na Machu Picchu. Pak ještě musíme přestupovat na collectivo a na závěr 2 hodiny svižnou chůzí potmě pěšky po kolejích s čelovkami. Zážitek! Naštěstí jsme tu už nízko džungli asi ve 2100 m, tak je tu večer teplo.

Machu Picchu (čti „maču pikču“) jsou ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách. Kečuánsky tento název znamená Starý vrchNacházejí se na horském sedle 400 metrů nad řekou Urubamba v nadmořské výšce 2430 m n. m., asi 80 km severozápadně od Cuzca. Inkové začali město stavět okolo roku 1430. Město bylo později opuštěno a zcela zchátralo, i když bylo místním známo, pro zbytek světa upadlo v zapomnění. Ruiny objevil 24. července 1911 americký archeolog z Yaleovy univerzity Hiram Bingham. Ten se domníval, že nalezl pozůstatky bájného města Vilcabamba. Od svého objevení se město stalo významnou turistickou atrakcí Peru i celé Jižní Ameriky. V roce 1983 bylo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO. Jelikož město nebylo nikdy objeveno španělskými conquistadory, nebylo vykradeno a poničeno. Dne 7. července 2007 bylo Machu Picchu zařazeno mezi nových sedm divů světa.

Zdroj: Wikipedia

Cesta k Machu Picchu tedy zabrala celý den a byla dost komplikovaná a nakonec i dost drahá. Pro info jsme si zjišťovali, kolik by stál vlak z Ollantaytamba k Machu Picchu, a bylo to neuvěřitelných 64 dolarů na osobu (1600 Kč)!!! Později jsme se ale stali na hodinu „mastňáky“ a okusili místní železnici…

DSC_0608

V Aguas Calientes je to navzdory omezené dostupnosti turistické snad jako ve švýcarském Zermattu. Ves je celkem hezky položená v kopci s pěknými pěšími mostky přes řeku, ale ceny přemrštěné. Naštěstí se nám podařilo sehnat poměrně slušné ubytko za 70 solů na pokoj (560 Kč) s restaurací, kde jsme si dali tříchodové menu turístico k večeři za 20 solů/osoba (160 Kč) a k tomu jsme jako pozornost dostali místní super koktejl Pisco Sour – místní vínovice s limetkovou šťávou a cukrem, fakt výborné, trochu mi připomíná caipiriňu.

Na Machu Picchu chceme jít pěšky na východ slunce. Vstáváme ve 4:15, cestou s čelovkami jíme den předtím koupený pan con queso (chleba se sýrem) a sušenky Oreo. Objevili jsme, že tu mají i bílou vanilkovou variantu Oreo, což Přéma ocenil. U mostu přes řeku je veliká fronta lidí, chvíli čekáme až most otevřou a zkontrolují platné lístky poprvé.

DSC_0630

Cesta pěšky k Machu Picchu není absolutně zadarmo, což zjišťujeme záhy, když musíme překonat převýšení asi 400 m do 2430m n. m. Cesta jde strmě nahoru, bohužel se jde po vysokých schodech a už takhle ráno je dost teplo a davy lidí funí do kopce. Nasadili jsme vražedné tempo, aby nám nic neuteklo a jsme nahoře za 50 minut, tedy v 6:00. Jsme zadýchaní a úplně propocení, až nám začíná být ve frontě u vstupu na Machu Picchu zima. Přidávají se tu k pěším i „mastňáci! z prvních autobusů, které sem dojely serpentinami za hodně dolarů. Druhá kontrola lístků a pak už odkládáme batohy do úschovny za 3 soly za kus (24 Kč).

DSC_0665

Hurá jsme tu, je to fakt úžasný a za tu námahu a den cesty to stálo! Po sedmé hodině začíná zalévat bývalé incké městečko slunce je to neskutečně nádherná podívaná! Ani nám nepřijde, že je tu tolik lidí, je to tu dost velké pro všechny a hned od rána tu není všech 2500 lidí, kolik je povoleno na den. Stezky vedou všude kolem a hodně z nich procházíme, abychom ten skvost viděli ze všech možných úhlů. Většinou je to tu do kopce, takže výstup na předplacenou horu se nakonec nekoná, vycházíme pouze do části. Je už hrozné vedro a čas kvapí. Chceme se dnes posunout ještě zpět blíže Cuzcu. Ke konci procházíme samotné rozvaliny. Na Machu Picchu trávíme 5 hodin a zasloužilo by si určitě ještě víc.

DSC_0682

Sestup zpět do Aguas Calientes je náročný a jsme úplně zničení. Rozhodli jsme se využít zpět vlak, nechce se nám šlapat 2 hodiny po kolejích ve vedru. Ať to stojí co to stojí! Cena nás ale stejně dost rozhodila – 28 dolarů na osobu! Mastňácky platíme kartou a po poledni to tu opouštíme a odškrtáváme si další použitý dopravní prostředek. Čekali jsme, že vlak pojede tak 10 minut, ale omyl, jel celou hodinu! Pořád stavěl uprostřed džungle, jel hrozně pomalu, uvnitř to byl neskutečný luxus proti kvalitě trati (kožené sedačky, okénka i ve střeše), ale totálně překlimatizováno, dost jsme tedy vymrzli. Takže jsme ušetřili hodinu a vyhodili dost peněz, už na to nesmíme myslet. Asi chtěli, abychom se za ty prachy povozili. Lidé jdoucí zpět podél trati nás předcházeli, když jsme zrovna nejeli, což bylo často.

Pak už byla cesta bez problémů – dva přestupy, 5 hodin cesty po klikaté, ale pěkné asfaltové silnici horami, a asi v 18 hod. jsme v zpět v tzv. Posvátném údolí Inků v již známé vesnici Ollantaytambo. Zde se Přéma za 40 Kč nechává po 20 dnech oholit mašinkou. Hostelový pokoj zatím nejluxusnější za 70 solů, stejně jako v Aguas Calientes, ale agua caliente (teplá voda) skoro neteče.

moray
Moray

Další den je v plánu přesun do Cuzca přes zajímavosti Posvátného údolí – incká kruhová pole v Moray, solná políčka Salinas také už z dob Inků. Je to opravdu skvělé a zajímavé místo, kde se ze slané řeky přes malé nádržky odpařuje sůl. Bohužel jsme si museli koupit lístek na několik místních atrakcí navíc (boleto turístico), což se tu evidentně změnilo, protože v průvodci byly ještě psané jednotlivé vstupy, které už na několik míst není možné koupit. Nechápeme proč. Takže 70 solů na osobu (560 Kč), achjo…To nás vysává, co se týče hotovosti. Náš půldenní taxikář, co nás vozil po těchto špatně dostupných památkách (dalších 60 solů pro něj), nás vyhazuje ve vsi Urubamba, kde vybíráme soly z bankomatu a v bance rozměňujeme na menší bankovky.

Abychom naše boleto turístico, který platí 2 dny, využili alespoň na 2 místa, jedeme ještě do nedalekého Pisacu, kam máme předplacený vstup na místní incké ruiny. Je tu spoustu krásných terasovitých políček a zřícenina. Cesta sem ale vyjde na dalších 50 solů a pak každý 4 soly collectivem zpět do Cuzca, kam se dostáváme v půl 6 večer. Takže den byl plný zážitků z inckých památek a padlo na to spousta solů. Vtipné je, že incká vlajka je duhová a vypadá jako vlajka gayů.

DSC_0800
Pisac

Měníme hostel v Cuzcu, v původním v úschovně vyzvedáváme krosny a jdeme do nového. Nakonec jsme spokojeni, je lepší – hezčí pokoj a teplá sprcha na pokoji za podobnou cenu (Bright Hostels Cuzco). V Cuzcu je na každém rohu prádelna, fakt nevím, jak se všechny mohou uživit. V jedné si necháváme vyprat přes 2 kg věcí za 7 solů (56 Kč).

E + P Vojáčkovi

Předchozí článek: Naturální zážitky z Cuzca

Následující článek: Perú kulinářsky aneb je libo pečené morče?

fotogalerie z cesty ZDE

video ke článku:

Reklamy