Někdo z vás si možná říká „Konečně!“, někdo je překvapen, jiný by to vůbec nečekal. Ano, založila jsem si blog. Důvodem založení nebylo nic víc, než uspokojení dlouhodobé touhy tvořit, a to formou mně vlastní, čili psaním.
Kdo mě dobře zná tak ví, že ke psaní mě to táhlo už od útlého dětství. Rodiče doma dodnes (doufám) skladují mé prvotiny z prvního stupně základní školy a snad i díla pozdější fáze mé tvorby, kdy už jsem používala elektrický psací stroj, jehož koupi jsem vydyndala na litoměřické babičce a jméno tamní firmy Tvrdík díky tomu nikdy nezapomenu. Nejvtipnějsí na tom je, že jsem si všechny své „knížky“, jak jsem všem svým výtvorům říkala, sama ilustrovala, a to nejsem nijak zvlášť výtvarně nadaná. Odvaha mi tehdy tedy rozhodně nechyběla, došlo to dokonce tak daleko, že jsem si „otevřela“ „knihovnu“ a snažila jsem se svá díla vnucovat všem z našeho sousedství. Když později přišla éra počítačů a naše rodina jako jedna z prvních hned jeden pořídila, šla jsem s dobou a do té doby na stroji psaný měsíčník Bytováček (jak název napovídá, rozdávala jsem ho sousedům u nás v bytovkách) razantně změnil vzhled a psaní šlo hned snáz.
Jak to tak bývá, v pubertě, když už jsem se cítila jako velká holka, mě psaní infantilních povídek opustilo. Navíc jsem začala studovat na gymplu a bydlet na internátě v Plzni, takže času také nebylo nazbyt. Co je zvláštní, tak mě na gymplu vůbec nebavilo psaní slohu. Dnes si to vysvětluji tím, že mi témata příliš svazovala ruce a mě nebavilo psát, když mi to někdo nakazoval, v danou chvíli a na určené téma. Daleko pravděpodobněji mi to v té době ale prostě nešlo, protože veškeré myšlenky a nápady se soustředily na úplně jiná témata, která byla přece mnohem důležitější a o kterých se rozhodně nepíše.
Prozření a pocit, že mi psaní vlastně chybí, přišel až v dospělosti, přesněji řečeno na počátku roku 2012. Odjela jsem totiž studovat na několik měsíců do švédského Stockholmu a najednou jsem měla o čem psát. Postihla mě touha začít sepisovat své zážitky a příběhy a sdělovat je světu. Založila jsem si vlastní blog na serveru Bloguje.cz, který ovšem ten samý rok v červnu ukončil svou činnost a všechny mé příspěvky byly nenávratně smazány. Možná jste někteří tehdy mé články dokonce četli. Pravděpodobně jsem byla předem informována o zrušení serveru, ale zasažena švédofilií jsem si toho jaksi nevšimla a chytře jsem si neudělala zálohu. Celkem špatně jsem to pak nesla, hledala cesty, jak své texty získat zpět, ale nakonec jsem se musela smířit s krutou pravdou.
Od té doby uplynulo už dost času a myslím, že je čas pustit se do toho znovu. Mám znovu chuť psát a dokonce si myslím, že mám i témata. Logicky půjde hlavně o historky a zážitky z cest, ale nechci tento blog škatulkovat pouze jako cestovatelský, určitě se totiž někdy utrhnu. Při výběru názvu svého blogu jsem hledala slogan nebo sousloví, které by mě charakterizovalo a bohužel mi na mysl nepřišlo nic hezkého českého, snad prominete. Chtěla jsem něco, co vystihne můj životní styl – být stále v pohybu, a to nejen na cestách, a snahu neustále se posouvat a něco nového se učit. Výraz „on the move“ může být přeložen buď jako „pohybovat se z místa na místo“, nebo též „pokračovat, posunovat se vpřed“ ve smyslu postupného progresivního vývoje.
Doufám, že vás mé příspěvky budou bavit a třeba se v nich občas i něco nového dozvíte.
Efka_on_the_move 