Víkend v rakouském NP Gesäuse

V červnu naplánoval Přéma víkendovou akci za horami do Rakouska. Již před třemi lety jsme se v partě v rámci tréninku na Annapurna trek v Nepálu vydali do Rakouských Alp a zdolali vrchol Grosser Priel (2 515 m). A přestože se výlet náramně povedl, podobnou akci se nám podařilo zopakovat až nyní. A opět to stálo za to!

Původní plán jet do oblasti Hochschwab ztroskotal, protože chata, kde jsme se chtěli ubytovat, měla plno. Proto se zvolil plán zajet do neméně zajímavého národního parku Gesäuse ležícího asi 360 km daleko od Prahy. Stýv pro všechny rezervoval jednu noc na chatě Hesshütte (1699 m) a mohli jsme vyrazit. Devět přátel ve dvou autech.

NP Gesäuse je třetí největší v Rakousku a zároveň také nejmladší, vyhlášený roku 2002. Nachází se v Ennstalských Alpách (Ennstaler Alpen) na území Štýrska. K charakteristickým rysům národního parku Gesäuse patří strmé vápencové skály a soutěska, kterou protéká řeka Enns. Výškové rozdíly na území parku sahají od 490 metrů, což je nejnižší bod, až po 2 370 metrů, což je výška hory Hochtor. Návštěvníci mohou pozorovat ve volné přírodě na 90 druhů ptáků, sviště, kamzíky, srnce a jeleny a obdivovat kolem 50 druhů orchidejí.

Cesta nám díky zácpě na Benešovsku trvala 5,5 hodiny, v 10 hodin večer jsme již za tmy zaparkovali na parkovišti za přehradou na řece Enns u městečka Gstatterboden. Rozbalujeme stany, je poměrně vlhko, tak většina stojí na stěrkovém povrchu parkoviště, kam jde stan špatně ukotvit, ale nedaleký travnatý plácek je velice mokrý. Je zde informační tabule i stůl se dvěma lavičkami, kde si vaříme večeři a povídáme u pivka, než nás déšť zahání do stanů.

Ráno se kolem 8 všichni probouzíme do slunečného dne, snídaně, sbalení na noc na chatě Hesshütte, takže např. náš „mastňácký“ dripper a mlýnek na kávu včetně zrnkové kávy necháváme v autě. Ranní káva proto byla naprosto skvělá! Kolem půl 10 ráno se vydáváme cestou nazvanou Wasserfallweg, která vede dosti do kopce, aby ne, vychází z cca 550 m n. m. a chata leží ve výšce 1699 m n. m. Na poměrně krátké vzdálenosti tak zdoláváme značnou výšku. Alespoň to utíká.

Nejprve podél říčky, kde nabíráme vodu, poté okolo jednoho vysokého vodopádu, podle kterého se zřejmě celá cesta jmenuje. Vegetace ubývá, začínáme šplhat po lanech a žebřících, ale není to nic technicky náročného, naopak, je to fakt zábava! Občas i trochu motivačního adrenalinu.

Zdoláváme výstup skalami a rázem se ocitáme v zeleném širokém údolí, je tu opravdu bujná vegetace, výstup je nyní pozvolnější, ale honí se černé mraky až je z toho slušný liják. Počasí je opravdu aprílové, po chvíli, to už z dálky vidíme nad sebou chatu, je zase sluníčko a pěkné vedro. Vypadá to ale, že to nebyl dnes poslední déšť.

Cesta zabrala asi 4 hodiny. Dáváme si zasloužené točené pivko, polévku či hlavní jídlo k obědu a užíváme si výhledy z chaty Hesshütte, před námi se totiž tyčí nejvyšší hora této oblasti Hochtor (2 370 m). Nohy už lehce pobolívají, dnešní ambice je ale ještě výstup na jeden z dalších okolních kopečků, buď Planspitze (2 117 m) nebo Hochzinödl (2 191 m). Platíme nocleh, cena je včetně snídaně a s vlastními spacáky 34 EUR na osobu. Pak přichází další silná průtrž mračen, ale naštěstí netrvá dlouho, a tak rychle dopíjíme a vyrážíme strmě do kopce, než se to zase zkazí – cílem se nakonec stává Hochzinödl (2 191 m).

Zpočátku máme po pivu dost těžké nohy, můžeme si za to sami. Stoupáme strmě a docela rychle, výhledy na vápencové hory jsou úchvatné. Vrchol je na dosah a zanedlouho už za zamračeného počasí oslavujeme pivky, čokoládou nebo sladidlem Piknik jeho zdolání. Odměnit se umíme, to jo! Už abychom ale začali klesat, protože počasí opět nevypadá příznivě.

Klesáme delší cestou nazvanou Panoramaweg, sestup je to celkem pozvolný, ale o to delší. Nohy už nás ke konci bolí dost, tedy pokud mluvím za sebe. Okruh nám zabral asi 2,5 hodiny a ke konci už začíná poprchávat a večer je z toho slušný slejvák. Někteří večeří v chatě, my vaříme v chladnu venku na terase ze svých zásob. Poštěstilo se nám v tom nečase vidět alespoň pěkně vypaseného kamzíka, který se evidentně moc nebál, byl kousek do chaty.

Večírek v našem „lágru“ (pokoji) a „kójích“ (postelích od sebe oddělených dřevěnými příčkami) s pivem a vínem z Čech je celkem výživný, posilujeme kromě nohou také břišní svaly pod návaly smíchu. Buší na nás i rakušáci z vedlejšího „lágru“. Chvíli vzdorujeme a pokračujeme v trochu tišší zábavě, ale únava nás nakonec zmáhá a balíme to.

Ráno jsme překvapeni opravdu bohatou snídaní a náležitě si jí užíváme, dlouze sedíme, vykládáme a hlavně se nabíjíme energií na výstup do posledního sedla a na sestup k autu. Je zataženo, ale neprší. Celý den to tak zůstává, takže je to alespoň stabilní a ne jako aprílové počasí včera.

Kousek od chaty sestupujeme, po cestě sledujeme kamzíka, asi jich tu bude hodně. Výstup není nijak dlouhý, ale v sedle je mrak. Údolí, kam dále pokračujeme, se naštěstí odkrývá a pokračujeme „zvířecí cestou“, jak jsme naši sestupovou stezku nazvali. Je to sranda, kamzíci, svišti, mlok, dole u obydlí správce parku zase pasoucí se prasata a ještě níže krávy a žáby. Je to zábava!

Sestup byl nakonec dost dlouhý, nohy nás bolí, někoho už dost nesnesitelně. K parkovišti scházíme okolo několika krásných vodopádů. Pak jen přivézt druhé auto, u silnice něco sníst, uvařit kafe a jedeme zpět domů. Asi v 15:00 vyrážíme, se zastávkou v Dolním Dvořišti, v Miličíně na večeři a bohužel i v koloně u Benešova, se dostáváme do Prahy ve 22:00. Byl to super víkend, spousta srandy a taky sport! Každému, kdo má rád vápencové hory, jen doporučuji!

Tipy

Rezervujte si místa v chatě předem. Pokud jste členem Alpenvereinu, máte slevu.
Vytisknete si mapu oblasti (dostupné též turistické mapy na serveru Mapy.cz).
Nezapomeňte si pořídit rakouskou dálniční známku, nejlépe v Dolním Dvořišti na benzínce, stojí asi 300 Kč (týdenní).
Po cestě je placený tunel, jedna cesta stojí 5 EUR.
Cestou k Hesshütte se sice trochu šplhá po lanech a žebřících, speciální vybavení však není potřeba.
Dobře se dívejte do krajiny, aby vám neunikli kamzíci či svišti.
Dalekohled se opravdu hodí.
Snídani netřeba nosit, na Hesshütte vás pohostí luxusní snídaní formou švédských stolů.
Pivko je na chatě dražší (4,40 EUR), takže vynést pár plechovek se vyplatí