Hola!

Novomanželé Vojáčkovi se ozývají po absolvování šestidenního treku peruánskými Andami, konkrétně Cordillerou Blancou a treku Alpamayo Base Camp. Do base campu jsme tedy nešli, protože odtamtud není na vrchol Alpamayo vidět.

Jedná se o méně turistický a asi i náročnější trek oproti velmi populárnímu treku Santa Cruz v sousedním údolí. Nicméně oba začínají ve vesnici Cashapampa. My jsme za 6 dní doputovali do vesnice Pomabamba. Šli jsme tzv. „na těžko“, čili jsme si nesli vše na zádech: stan, veškeré jídlo na týden plus oblečení do každého počasí atd. Naše batohy tedy byly dost těžké. Já těžší batoh na trek snad nikdy neměla.

Hned druhý den nás čekal dle průvodce jeden z nejnáročnějších výstupů v peruánských Andách, a to 6 hodinový pochod do kopce k jezeru Culicocha a překonání 1400 výškových metrů až do výšky 4 628 metrů. Po zkušenosti z prvního dne, kdy se nám naše mochilas (batohy) nesly fakt špatně, jsme neodolali nabídce místních zemědělců a pronajali si na 1 den jednoho z nich se svým oslíkem (burro) a doprovodným koněm a nechali si vynést batohy k jezeru. Dost nám to ušetřilo síly na další dny. I na lehko to byl nářez, šli jsme 5 hodin a 20minut.

DSC_0214
náš burro se svým majitelem

U jezera jsme spali a udělali jsme si tedy dosavadní rekord v nadmořské výšce přespání (4 628 m). Naštěstí jsme už byli dobře aklimatizovaní, tak nám v takové výšce nebylo nijak špatně. Dokládala to i pravidelná měření procenta kyslíku v krvi oxymetrem, který jsem pořídila Přémovi k svátku po našem nepálském dobrodružství. Každou noc mrzlo, ale tady obzvlášť. Díky kvalitním spacákům a teplému oblečení nám v noci nikdy zima nebyla. Ale špatně se do toho mrazu vstává. Když vysvitne slunce, je pak naštěstí hned teplo.

DSC_0260
laguna Culicocha 4 628m

Tak tedy k počasí: Celou dobu treku bylo díky místní suché zimě slunečno a přes den teplo, jen poslední večer spadlo asi 10 kapek, ale pak byla jasná noc. Dopoledne bylo pravidelně úplně jasno bez mráčku, odpoledne pár mraků. Rozednívá se kolem 6 ráno a slunce zapadá cca v 18:00, vidět je tak do 19:00. A pak ta hvězdná obloha s mléčnou dráhou, to je krása! Takže spát jsme na treku chodili se slepicemi nejpozději kolem 8 večer a vstávali kolem 6:30. Příjemně vždy začalo být tak o hodinu a půl později, když na naše tábořiště dosáhly první paprsky slunce. To jsme vždy zabalili a kolem 8:30 – 9:00 zahájili túru.

Obecně jsme potkali hrozně málo lidí, všichni šli asi provařený Santa Cruz trek. Orientace docela šla, značené je to ale minimálně, spíše je nutné spoléhat se na mapu, popis trasy v průvodci a cit (rozeznat lidskou a zvířecí cestu, což je někdy opravdu náročné). Z cesty jsme sešli jen párkrát, ale zase jsme jí naštěstí našli. Etapy byly celodenní, vždy s asi 40 minutami pauzy na oběd a vysušení namrzlého, resp. mokrého, stanu. A naše vysokohorské menu? Snídaně jsme měli teplé (ovesná kaše, polévka, čaj, káva), k obědu místní pečivo a sýr a teplá večeře (brkaše, kuskus apod., vždy se základem z osmahnuté cibulky, česneku a lovečáku z ČR). Vodu jsme získávali z potůčků a čistili klasicky Aquasterilem.

DSC_0270
panoramata

Suma sumárum jsme za 6 dní zdolali 5 horských sedel – dvě nad 4 800m, jedno vyšší než 4 700m, jedno přes 4 600m a jedno cca 4 400m. V praxi to vypadalo asi tak, že jsme se vždy celé dopoledne drápali nahoru do hrozného kopce a pak scházeli prudce dolů. Moc rovinatých etap, nebo jakkoliv mírnějších, tu nebylo. Průměrně za den jsme stoupali cca 600-700 metrů do výšky (krom druhého dne s výstupem 1400, ale na lehko s pomocí osla) a spali jsme vždy cca ve 4 000-4 200 metrech (krom druhé noci u jezera ve 4 600m). Výhledy na zasněžené hory a horské ledovce byly opravdu unikátní. Hlavně na špici Alpamayo (5 947m), kterou jsme viděli ze dvou stran. Je to prý jeden z nejkrásnějších vrcholů na světě.

DSC_0308
výstup do jednoho ze sedel ve výšce 4 800m

Cestou jsme obdivovali plno krásných ledovcových jezer. Jezera – to je to, co kromě výšky odlišuje Andy od Himálaje, je jich tu požehnaně a jsou krásně blankytně modrá. Procházeli jsme oblastí Quechua (kečua) a měli možnost prohlédnout si život místních zemědělců a pastevců, a není to život vůbec lehký. Kečuánci chovají ovce, kozy, krávy, osly, koně, prasata a také alpaky. Ano, viděli jsme poprvé zmenšeniny lam, tzv. alpaky, a jsou fakt směšné a bohužel i dost plaché. Všechna zvířata měla roztomilá mláďata, vtipné např. bylo, když nám kolem stanu pobíhalo 6 chrochtajících selátek. Samozřejmě jsme si našli také „svého“ psa, těch je tu úplně nejvíc, ale spíše ve městech.

DSC_0363
kempujeme na pastvině pro alpaky

V konečné stanici, vesnici Pomabamba (3 100m), jsme vybírali ubytování podle toho, jestli mají teplou sprchu (aqua caliente), a našli jsme. Užili jsme si tedy zaslouženou horkou sprchu v lepším hostelu za 40 solů na noc a pokoj pro 2 (cca 320 Kč). Na treku proběhla jedna hodně rychlá koupel ve studené řece a pak to zachraňovaly vlhčené ubrousky.

V Pomabambě jsme si užili pěkné odpoledne, dali jsme si zmrzlinu, pořádnou porci grilovaného kuřete, dortík, kafe a čerstvý banánový džus (jugo) v cukrárně, to abychom doplnili síly a nabrali zpět kila, které jsme v horách nechali.

DSC_0458
s kečuánskými ženami

Poté jsme absolvovali 7 hodinové kodrcání autobusem zpět do Huarazu za 30 solů/os.(cca 240 Kč). Zpočátku po horských zakroucených stezkách, které chvíli klesají, chvíli stoupají, a jejich povrch vůbec není rovný. Autobus i kvalitu sinice lze v tomto případě srovnat s Nepálem. Obecně se tu hrozně práší, což je dost nepříjemné. Naštěstí byla nakonec polovina cesty přes tunel ve výšce 4 600m po asfaltové silnici a se super výhledy, takže luxus.

DSC_0494
cesta zpět do Huarazu

Teď už jsme v našem starém známém hostelu Akilpo v Huarazu, který nám poskytl také úschovu batohů s věcmi nepotřebnými v horách. Necháváme si vyprat oblečení a strávíme tu dnešní noc. Náš další plán byl původně ještě jeden delší trek v této oblasti, ale čas kvapí, a tak jsme se rozhodli pro přesun do Cuzca (pres Limu) a poté na Machu Picchu, to je povinnost.

Přesun zabere asi více jak 24 hodin – napřed zítra denním busem 8 hodin do Limy a pak snad chytneme hned nějaký noční do Cuzca. S novinkami se zase přihlásíme. Snad si teď trochu připadáte, že cestujete s námi! Mějte se fajn!

E+P Vojáčkovi

Předchozí článek: První dny v peruánských Andách

Následující článek: Naturální zážitky z Cuzca

fotogalerie z cesty ZDE

video ke článku:

Reklamy