Je 1. 7. 2015 a my se coby novopečený manželský pár vydáváme na naší vytouženou dvouměsíční svatební cestu do jihoamerického Perú a Bolívie. Nezastavuje nás nic, já jsem dala po neúspěšné žádosti o neplacené volno výpověď v práci, priorita byla jasně daná, pracovat budeme přece celý život, co jsou to dva měsíce? Přemkovi zaměstnavatel neplacené volno umožnil. Po celou dobu jsem posílala z cesty domů rodině a kamarádům e-mailové reporty, které jsem se rozhodla s minimálními úpravami nyní publikovat, a to postupně, jako sérii. My dva, naše batohy a spoustu nádherných cestovatelských zážitků, o kterých si nyní budete moci přečíst.

Hola!!!

Zdravíme všechny z naší svatební cesty. Cesta na jižní polokouli byla dlouhá asi 24 hodin. Po cestě nám v Amsterdamu kvůli zpoždění letu s United airlines změnili let a letěli jsme s Air Canada přes Toronto a poté do Limy.

V Limě jsme strávili pouze jednu krátkou noc a hned další den následoval 8 hodinový přesun autobusem (za cca 220 Kč/osoba) do hor do města Huaraz, které leží asi ve 3000 metrech. Autobus byl perfektní dvoupatrový zájezďák s velkým prostorem na nohy a sedačkami sklopitelnými hodně nízko.

V Huarazu je dost živo a na to, že je to celkem vysoko a nyní je v Peru zima, je tu přes den příjemně teplo – kolem 20 až 25 stupňů a slunečno. V noci bude kosa, ale to nás teprve čeká. Huaraz je aklimatizační zastávka před plánovanými treky. Měli jsme štěstí na velmi pěkný hostel, kde umí anglicky a znají okolí a ochotně poradí a pomohou. Zde nyní trávíme čtvrtou noc.

DSC_0144
Laguna Churup (4480 m)

Absolvovali jsme dva jednodenní aklimatizační výlety k horským jezerům Laguna 69 (4630 m) a Laguna Churup (4480 m). Při obou jsme startovali z cca 3900 m a překonávali jsme tak převýšení kolem 700 metrů. Počasí vyšlo na oba výlety krásné. Výstupy byly náročné, výšku jsme cítili dost, hlavně při prvním. Snad nám to pomohlo v aklimatizaci.

DSC_0130
lokální autobus do hor

Španělština nám moc nejde, používáme pouze několik základních slov a frází a nejsme schopni vůbec reagovat. Místní indiáni a super indiánky v kloboucích, které prodávají na ulici sýr, pizzu, pečivo nebo čerstvě vymačkanou šťávu apod., anglicky v 99% neumí. Už jen koupě autobusové jízdenky v Limě byl výkon. Věřím, že se zlepšíme, ale zatím je to boj. Naštěstí na hostelu Akilpo tady v Huarazu je personál vybaven perfektní angličtinou…

DSC_0048

Ochutnáváme místní jídla zatím bez úhony. Obecně vše je založeno na kuřatech, bramborách, rýži, ale chuťově super. Ještě nám toho zbýva spoustu vyzkoušet. Zajímavost je, že tu vedle globální Coca Coly mají vlastní jedovatě žlutou Inca Colu, ktera je prý populárnější, než její globální konkurent. Chutná tedy jako žvýkačky huba buba, ale pitelná je, to je pravda.

DSC_0156
lomo saltado (hovězí se zeleninou)

Za 1 sol jsme si koupili docela velký pytlík sušených kokových lístků, Přéma už dvakrát žvýkal a prý z toho brní jazyk. Já stále čekám na vhodnou příležitost. Čaj z koky mají všude, zatím jsme narazili jen na verzi v sáčku, kterou jde koupit normálně v supermarketu mezi čaji.

Supermarkety tu nějaké jsou, ale hodně věcí místní kupují na tržnicích a nebo ve stáncích na ulici. Tržnice v Huarazu byla zážitek, hlavně prodej stažených morčat, vedle kterých se v pytli na zemi krčila živá, to mi bylo do breku…

DSC_0085
Huascarán 6 768 m – nejvyšší hora Perú

Cenově je tady o něco levněji než u nás, ale max tak o 20 %. Ještě levněji by mělo být v Bolívii. Měna je sol, jeden sol je v přepočtu 8 Kč.

Takže si zatím zvykáme na nové prostředí, jazyk a užíváme si. Proti Nepálu je tu určitě menší chaos, je to tu více civilizované, venkov je ale dost podobný…Výhoda tady v Huarazu je, že tu mají chodníky a auta oddělená od lidí. Klasika je smog a plno toulavých psů…
V příštích dnech se chystáme poprvé nocovat ve stanu u jezera Laguna Parón (4200 m) a poté vyrazit z města Caraz na několikadenní trek Alpamayo Base camp.

Ozveme se tedy až po treku. Mějte se krásně, myslíme na vás.

Vojáčci

Následující článek: Alpamayo trek v Perú

fotogalerie z cesty ZDE

video ke článku:

Reklamy