Další ze série sesterských chillovacích výletů byl do Lisabonu. Letenky jsme koupily v lednu, takže na konci května jako když najdeš. Ubytko jsme také raději bookly s předstihem, koupily jsme kapesního průvodce a mohly jsme se těšit.
Lisabon má (jako většina evropských metropolí) tu obrovskou výhodu, že je letiště s centrem propojené linkou metra, a tak se po příletu i v pozdější večerní hodině dostáváme do centra pohodlně a rychle. Kupujeme si za 0,5 EUR čipovou kartu Viva viagem card, na kterou nahráváme podle potřeby denní nebo jednorázové jízdenky, opravdu praktická věc! Jeden přestup z červené na zelenou linku a jsme ve stanici Martim Moniz ležící pod stejnojmenným náměstím, v jehož blízkosti se nachází náš hostel. Ten chvíli hledáme a poprvé tak okoušíme orientaci v úzkých lisabonských ulicích.
Útulný pokojíček s manželskou postelí, vlastní koupelnou a balkonem do vnitrobloku bude teď na čtyři noci naše základna. To ještě netušíme, že první noc se ve společnosti komárů příliš nevyspíme a ty zbylé díky úmornému vedru také ne. Ani větrák příliš nepomáhá… Ale což, jsme na dovolené, přece se nenecháme rozhodit. Máme vlastně štěstí, protože posledních pár dní tu předpověď ukazovala podprůměrné teploty a déšť. Tak jsme si z Čech přivezli okolo 35 stupňů a jasno (a v noci nikdy teplotu pod 25). Pro mně jako těhuli v sedmém měsíci „ideální“ :-).
Probuzení v louži potu vyžaduje ranní sprchu. Balíme to nejnutnější a vyrážíme do ulic. Hned naproti v naší ulici jdeme na snídani do příjemného malého a autenticky vypadajícího bistra. Snídáme kávu s mlékem (v Portugalsku galão) a místní sladké pečivo. Poprvé testujeme vyhlášený pastel de nata – koláček z listového těsta plněný žloutkovým krémem – a je jasné, že rozhodně nebude poslední.
Jdeme pěšky na nedaleké náměstí Praça da Figueira, uprostřed kterého objevujeme sympatický trh (Mercado da Baixa). Tlačíme se ve frontě na tramvaj a nasedáme do nepříliš vyhledávané tramjave 15E, jedoucí do příměstské čtvrti Belém, našemu cíli. Jedná se o dlouhou moderní tramvaj, ne onu starou skřípající žlutou typickou pro Lisabon. Projíždíme centrálním Lisabonem směrem na jih k Praça do Comércio a dále k jižnímu vlakovému nádraží (Cais do sodré) a přístavem pro trajekty (Terminal fluvial) a pak ještě dlouho podél ústí řeky Tajo. Už z tramaje je nám jasné, že belémskou vyhlášenou prastarou pekárnu Pastéis de Belém nejspíš vynecháme, protože je tu ohromná fronta lidí, a to není nic pro nás…
Belém je čtvrť plná pamětihodností a my si tu užíváme pěknou dopolední procházku. Začínáme u Kláštera jeronymitů (Mosteiro dos Jerónimos), poté jdeme přes náměstí Praça do Império k řece až k ohromnému Památníku objevitelů (Padrão dos Descobrimentos). Dále naše kroky vedou podél řeky až ke známému symbolu Lisabonu, kterým je památná středověká obranná věž Torre de Belém. Přihlížíme davu lidí čekajícímu ve frontě k výstupu na ochoz věže a máčíme si nohy ve vodě pod věží. První lehčí odpočinek a chill je tady. Ambice na „výstup“ na věž rozhodně nemáme. Nakonec v Belému ještě stíháme lehký oběd ve formě sendviče a jedeme autobusem zpět do centra.
V centru se ale dlouho nezdržíme, jelikož máme celodenní jízdenku na MHD, vyrážíme metrem do stanice Oriente na severovýchod od centra prozkoumat další mega turistické lákadlo Lisabonu – místní akvárium (Oceanário de Lisboa). Lístky jsme koupily předem na internetu a ke vstupu stačí ukázat kód v mobilu. Kam se hrabe celý Belém :-). Tahle moderní čtvrť nás uchvacuje. Akvárium je opravdu jedním z nejlepších zážitků výletu.Už sama budova je velice zajímavá. Dominuje tu obří centrální nádrž plná úžasných mořských tvorů, kterou lze spatřit ode dna až po hladinu, a kde se snad cítíte, že jste ve vodě s rybami. Jen si užíváme žraloky, rejnoky a další mořskou havěť plující okolo nás.
Nedaleko akvária začíná lanová dráha podle řeky (Teleférico de Lisboa) se super výhledy až k mostu Ponte Vasco da Gama. Tenhle silniční most přes řeku Tajo je se svými 17 kilometry nejdelší v Evropě. Byl otevřen roku 1998. Projít se od konečné lanovky až patě mostu byl pro nás zážitek.
Po rychlé večeři v obchodním centru u stanice metra Oriente ještě míříme do centra. Vydáváme se na první z vyhlídek na Lisabon – Miradouro de São Pedro de Alcântara na kterou vede krátká tramvaj Ascensor da Glória. Ulička, kterou vede, je neskutečně strmá. To je na Lisabonu opravdu skvělé, ta členitost a terén, ve kterém se město rozprostírá. Nakonec jdeme po kolejích tramvaje pěšky nahoru, protože se nám opět nechce čekat fronta, která tentokrát, vzhledem k pokročilejší hodině, není už nikterak dlouhá. Nahoře jsme ještě za světla, máme ale smůlu, protože vyhlídkový prostor je z velké části v rekonstrukci obehnaný plotem s neprůhlednou textilií. Není si ani kam sednout a chillovat při pohledu na Lisabon z výšky. Naštěstí to není jediná místní vyhlídka, takže brzy vyzkoušíme další.
Máme za sebou náročný den a těšíme se, co nám ještě Lisabon nabídne dál!
Efka_on_the_move 