Madridský chill…

…aneb kterak jsem se vydala odprostit se od mateřských povinností a užít si pohodu bezstarostného cestování a poznávání… Sparing partnerkou mi byla moje sestřička, která mě zároveň zasvětila do tajů „chillování“, o kterém jsem neměla do té doby ponětí. Zde jsou potřehy z našeho květnového čtyřdenního poznávání Madridu.

• Chill out/chillování, pro nás ve zkratce prostě chill
  

Kromě pochůzek po městě a popíjení to byl vlastně hlavní cíl naší cesty. Abych tento pojem osvětlila, je to vlastně taková pohodička, být v klídku a užívat si. No, co si budeme povídat, měly jsme necelé čtyři dny, chtěly jsme poznat nové město a k tomu ještě chillovat, což se trochu vylučuje, zkrátka smělý plán. Nakonec jsme to s totálně bolavými těly a nohama zhodnotily tak, že chillu by bylo potřeba mnohem víc. Ale to nejhorší je, že na něj NEBYL ČAS! Už jsme zkrátka na to trajdání po městě asi trochu starý…

To souvisí například i s výběrem destinace. Zásadní podmínky byly, aby to bylo pokud možno v teplých krajích a abychom tam ani jedna doposud nebyly. Nejvíc ale taky záleželo (kromě ceny samozřejmě) na časech letu, aby se nemuselo vstávat moc brzy a nepřilétalo se pozdě. Abychom nemusely přestupovat a aby bylo letiště v dobrém dosahu od centra pokud možno na metru. Původní plán letět do Malagy, kvůli tomu padl, Lisabon a Řím také. Ačkoliv nás nijak extra nelákal, vyhrál Madrid a nakonec i velmi mile překvapil. Nešly jsme ve stopách našeho několik let starého „výjezdu“ do Kodaně a Malmö a pohodlně jsme si rezervovaly dvoulůžkový pokoj v hostelu blízko centra. Už žádné vícelůžkové dormitory prosím! To se přece naprosto vylučuje s chillem!

• Konzumace alkoholu

Další plán bylo užívat si i chill u sklenky něčeho silnějšího, v našem případě u pivka nebo vínka. Nezapomenu na asi nejlepší chill u královského paláce (Palacio Real de Madrid), kdy jsme u plechovky piva seděly v parku a sledovaly západ slunce. Napomohl tomu i fakt, že jsme pár kousků vypily už cestou k paláci na Plaza Mayor, které bylo tím pádem překřtěno na Plaza Magor, a pak i na večeři v Mercadu Central.

Následná návštěva katedrály už bylo celkem velké sousto a u nápodoby sochy ležícího Ježíše už si asi všichni okolo ťukali na čelo. Bylo nám to ale jedno, jsme v Madridu, pijeme a užíváme (= děláme ostudu)!

Pití plechovek z obchodu byl asi nejlepší způsob, jak se dostat do nálady a taky se v ní udržet. Jakmile jsme vlezly do jakéhokoliv podniku, byl na nás vyvíjen neúměrný tlak s objednávkou – prostě nám už skoro mezi dveřmi vrazili jídelák a do minuty přišli, jestli máme vybráno. Je to možný? Říkaly jsme si, jak se strašně snaží. Ve stresu jsme si objednaly, objednávka byla vcelku rychle vyřízená, ale pak už si nás přestali všímat a nepřišli se zeptat, jestli chceme ještě pivo, vínko, nějaký dezert, byly jsme vzduch. Tuhle zkušenost máme několikrát potvrzenou. A když už jsme jednou večer při posezení na venkovní zahrádce s totálně vyschlými krky mávly na číšníka, že si dáme ještě každá dvě deci červeného, zkazila nám večírek u další sklenky bouřka…

• Konzumace jídla

Chtěly jsme ochutnat španělské speciality jako paella nebo madridská bocadilla de calamares (bageta plněná kalamáry) a sladké churros (smažené skořicové pečivo ve formě tyčinek). Vše jsme ochutnaly. Paella nás neoslovila, bageta byla naprosto suchá naplněná nevýraznými kalamáry. Jediné schůdné byly churros. Zkrátka není nad klasický jamón. V parku Retiro jsme si udělaly piknik a chill a nakoupily si bagety, jamón, chorizo, sýry a zeleninu a paellu i bagetu to jasně předčilo. Po gastronomické stránce jsme uspokojené nebyly. Ale sangria se pít dala.

 

 

 

 

• Fotbal

Jsme ve Španělsku, fotbal je jasná volba, musíme na nějaký zápas La Ligy! Real Madrid hrál El clásico v Barceloně, tak co Atlético? Naštěstí hrají doma s týmem Espanyol. Podařilo se nám online koupit lístky, vyprodáno nebylo. Problém byl je vytisknout. Prakticky jedno celé dopoledne jsme bezradně bloumaly po madridském centru a sháněly copy centrum a bohužel to byla neděle. V informačním centru prý netisknou… Byla to nakonec opravdu náhoda, když jsme se ocitly ve východně vypadající internetové kavárně a indický chlapík našemu přání vyhověl. To bude zážitek!

Už jsem v té euforii skoro zvažovala koupi dresu nebo šály Atlética Madrid. Ještě, že jsem to neudělala. Atmosféra nového obřího stadionu Wanda Metropolitano zaplněného padesáti tisíci fanoušky byla bezpochyby skvělá. Sice točili jen nealko pivo, ale to se dá pochopit. Co jsme ale nepochopily bylo, že trenér Diego Siemone nepostavil hvězdného Griezmanna. Nakonec jsme si ani nezaskandovaly gól, protože domácí 2:0 prohráli. Naštvaní diváci odcházeli 10 minut před koncem domů. Nic moc. Ale alespoň si odvážíme krásný zážitek babiček v červeno-bílých barvách, kterých bylo na stadionu požehnaně. Prostě jiná kultura a místo na kafe a do muzea se ve Španělsku v důchodu chodí na fotbal!

 

 

 

 

• Památky

Klasika, prošly jsme vše, co se dalo, až nám to dost zasahovalo do chillovacích plánů. Nelíbilo se nám na násměstí Sol, přelidněno. Plaza „Magor“ a přilehlé ulice byly top, královský palác krásný. Vše najdete v průvodcích, o tom není třeba se moc rozepisovat. Nečekala jsem rozhodně tolik zeleně, park El Retiro je skvělé místo. Když jsme se chtěly vydat lanovkou do velkého parku Casa de Campo, zrovna nejezdila… Nikde jsem nesehnala hrneček Starbucks do mé sbírky, a to jsem prošla snad všechny pobočky Starbucks v centru Madridu. Naštvali mě!

 

 

 

 

• Kultura

Bydleli jsme ve čtvrti Chueca a už při výstupu z metra, nám bylo jasné, že to bude zajímavá čtvrť. Podchod byl lemován duhovou vlajkou a v životě jsme neviděly tolik bizarních podniků a cicmajících se gayů.

Vydaly jsme se dle doporučení průvodce i na tradiční nedělní trh El Rastro, ale tam jsme si připadaly jako ve spárech kapsářů. Byl to jeden velký dav turistů procházející mezi stánky se stále se opakujícím turistickým zbožím. A prý že tradiční místní trh!

Zahrály jsme si i na znalkyně umění a zavítaly do galerie moderního umění Museo Reina Sofía na Picassa (Guernica) nebo Salvadora Dalího. Musím říct, že mě to opravdu nečekaně oslovilo! Nenechaly jsme se odradit ani návštevou známého muzea Prado (Museo Nacional del Prado) v čase, kdy bylo pro návštěvníky zadarmo. Fronta sice vypadala děsivě, ale rychle se rozplynula a uvnitř to nebylo ani znát. Viděly jsme malby Velásqueze, Goy nebo Bosche. Opravdu jsme nakonec byly rády, že jsme muzea nevynechaly.

Představa suchého vyprahlého města se mi po návštěvě Madridu rozplynula. Rozhodně živoucí a zajímavé velkoměsto, doporučuji všem!