Jedeme z Chile zpět do Peru. Naším cílem je město Arequipa na jihu země. Je to druhé největší město v Perú, jehož okolí bychom rádi trochu prozkoumali…

Nejprve MHD na mezinárodní terminál a poté chytáme colectivo (osobní auto pro veřejnou přepravu osob) přes hranice do Perú. Na hranicích vše probíhá rychle a poté je to asi 40 minut do města Tacna. Jak jsem již psala, v Perú je o dvě hodiny méně, takže posouváme hodinky a rázem máme o 2 hodiny více času na cestu do města Arequipa. Daří se nám hned chytit první a pěkný autobus v 10:30 a za 7 hodin jsme v Arequipě, takže stále včas. Má tu mít penzion a cestovku Čech jménem Yarda Gruss, bohužel ani s pomocí internetu a zkušeného taxikáře jsme na adrese uvedené na webu penzion nenašli. Taxikář nám pomáhá najít fajn hostal 10 minut pěšky od hlavního náměstí za 70 solů na noc (560 Kč). První rychlý průzkum večerní Arequipy – ano, jsme zpět v Perú, všude živo a spousta pouličních stánků s nejrůznějšími druhy občerstvení. Vítězí osvědčené grilované kuře v polleríe (bistro jen s kuřaty) za 10 solů (80 Kč).

DSC_0355
sopky El Misti (5822 m) a Chachani (6075 m) tyčící se nad Arequipou

Další den znovu objevujeme, co nabízí Arequipa a ani napodruhé nenacházíme hostel Yardy Grusse. Večer už je pak vše jasné, odepisuje nám na mail, že hostel už nemá a je v džungli. Arequipa je fajn, člověk se tu docela nachodí, poněvadž je to velké město (prý milion a půl obyvatel). Je tu příjemné klima, slunečno a teplo (přes 20 stupňů). Globalizace sem dosáhla, takže tu mají Burger King, KFC, McDonalds i Starbucks Coffee. Asi nejkrásnější jsou okolní sopky El Misti (5822 m) a Chachani (6075 m).

DSC_0373
sestup Colca kaňonem

Náš cíl je pokořit 6000 metrů a zdolat druhou jmenovanou. Prý jde o jeden z nejsnazších výstupů na horu podobné výšky na světe – nic technicky náročného bez speciální výbavy, pouze s mačkami na chůzi po sněhu. Moje dosud nejvyšší dosažená výška je 5550 m na Kala Patthar (vyhlídka na Mt. Everest v Nepálu) a Přémovo 5416 m (nejvyšší průsmyk na treku kolem Annapuren jménem Thorung La také v Nepálu). Děláme průzkum trhu u různých cestovek, všechny nabízí víceméně to samé a nakonec volíme Eco Tours. Pro trénink a trochu aklimatizace volíme nejprve 2 denní výlet (1 noc) do nedalekého Colca kaňonu se stejnou cestovkou. Platíme 140 solů na osobu za Colca kaňon a 300 solů za pokus o výstup na vulkán Chachani (celkem 3500 Kč za dva dvoudenní výlety).

DSC_0383
chov morčat

Odpoledne nakupujeme suvenýry, což nám připomíná, že už za týden letíme domů – je to zvláštní pocit a ještě na to moc nemyslíme. Také potkáváme dost Čechů, poprvé tolik za celou naší cestu. Vtipné je, když nás na trhu odchytává prodavač šperků Mauricio, který je nadšen, že jsme Češi a já navíc od Plzně. Pobýval v Perú totiž s partičkou Plzeňáků, kteří byli zarytí fanoušci Viktorky a prý hrozně pili pivo. Kupujeme u něj šperk se slevou a dostáváme drink zdarma (pisco sour) v restauraci jeho tety, kde luxusně večeříme místní speciality – plněnou papriku a steak z alpaky (mňam!).

DSC_0389
trekujeme si na lehko

Colca kaňon je jedním z highlightů okolí Arequipy, jezdí sem hodně turistů a trochu složitěji se sem dostává na vlastní pěst, navíc se nám to tu krátí, a tak volíme jistotu organizovaně s průvodcem a jen s malými batůžky. Jedná se prý o druhý nejhlubší kaňon světa (nejhlubší – Cotahuasi se nachází nedaleko odsud) s převýšením nejvyšší vrchol při okraji vs. dno kaňonu 3191 m. Trochu v rozporu s tímto je fakt, že v Nepálu je rozdíl od řeky v údolí k okolním vrcholům Daulaghiri a Annapurna přes 6000 metrů, ale asi to berou jako říční údolí a ne jako kaňon… Drsné je, že odjíždíme už ve 3:30 ráno, vstávání před 3 ráno je děs.

DSC_0394
blížíme se k vesnici, kde budeme přenocovat

Cesta trvá 3 hodiny mikrobusem, tak dospáváme. Na snídani potkáváme další 3 Čechy, co jedou s námi v buse, neskutečné, asi symbol toho, že se za týden vracíme. Po cestě je zastávka na vyhlídku s pozorováním kondorů, to je masovka a moc jich tu nelítá. Kolem 9:40 zahajujeme dvoudenní trek s průvodcem Anjelem a dalším párem ze Skotska, takže trochu bojujeme s jejich angličtinou. Máme ale štěstí, je tu dost skupin a drtivá většina je 5 a více lidí, naše je snad nejmenší. Celkem za 2 dny máme před sebou 17 km na lehko, první den převážně sestup (o 1000 metrů na dno kaňonu k řece). Druhý den vstáváme před 5 ráno, proto uléháme hned po večeři po 20:00, první den byl sakra dlouhý. Spíme v pěkné vesnici dole u řeky, kde z nedalekého pramenu napájí modrý bazének. Voda má přes 20 stupňů, tak se cachtáme. Každý penzionek tu má bazén a my máme štěstí, že s námi jiní turisté nebydlí. Celé zařízení pro 60 lidí okupujeme ve 4 + průvodce, který nám celý den zodpovídal naše dotazy. Ráno začínáme výstup bez snídaně, ale průvodce nám připravil alespoň kávu a my si dáváme k jídlu vlastní pastel de choclo (kukuřičná buchta).

DSC_0412
naše skupina po výstup z kaňonu

Bez snídaně bych přes 1000 výškových nedala. Výstup je strmý, většinou serpentiny a místy schody. Po chvíli se rozednívá a schováváme čelovky. Volíme konstantní tempo, abychom se nezadýchávali a nemuseli moc odpočívat (pouze na pití). Nakonec zjišťujeme, že tímto tempem dost lidí předcházíme a nahoře jsme za 2 hodiny 15 minut, o 15 minut rychleji, než je čas, který nám guide říkal jako běžný. Existují i místní rekordmani, kteří těchto 1100 výškových dávají za neskutečných 45 minut, což nechápeme… Jsme zas nad 3000 metrů. Na Skoty z naší skupiny 45 minut čekáme.

DSC_0417
ochutnávka plodů kaktusu

Jdeme už jen kousek po rovině do vesnice Cabanaconde, tam snídáme a poté mikrobusem zpět do Arequipy se zastávkami na vyhlídku na kaňon (ochutnáváme místní plody kaktusů), nákup suvenýrů, na vykoupání v termálních pramenech (zkoušíme různé teploty vody – mimo jiné i 50 st.), na oběd a v nejvyšším bodě silnice ve 4600 m s výhledy na okolní sopky, vidíme i jednu aktivní, ze které jde kouř. Kolem 17h jsme v Arequipě, čeká nás balení na zítřejší pokus o výstup na horu Chachani (6075 m) a nákup energetických pomocníků k výstupu.

DSC_0423
na závěr relax v termálech

Jsme zvědaví, jak nám sedne výška – to bude na celém výstupu to nejtěžší. Víme, že se to vůbec nemusí vydařit. Jsme ale zároveň zdravě nahecovaní pokusit se o zlatý hřeb výletu a asi i zvládnutí nejnáročnějších chvil celé naší dosavadní cesty.

Předchozí článek: Na skok do Chile: cesta plná zážitků do města Arica

Následující článek: Výstup na šestitisícovku Chachani

fotogalerie z cesty ZDE

Reklamy