Náš pobyt v krásném NP Sajama v Bolívii je u konce a my se s touto nespoutanou zemí musíme rozloučit. Rozhodli jsme se, že se zkusíme dostat zpět do Perú přes Chile. Nejprve se to zdálo nemožné, ale souhra náhod nám přála a samotná cesta do chilského města Arica se pro nás stala opravdu vzrušujícícm zážitkem…

Ráno asi 45 minut čekáme v Sajamě na taxi, které by prý mělo přijet a vzít nás do poslední bolivijské vesnice před hranicí s Chile jménem Tambo. Místní autobusy tam nejezdí, pouze velké zájezďáky z La Pazu. Přéma to bere do svých rukou a po průzkumu vesnice hrdě hlásí, že nám sehnal odvoz. Za 80 bol (300 Kč) nás týpek hází do Tamba. Tady ale není přechod hranice, pouze si tu vyřizují papíry řidiči kamionů, kterých tu je opravdu hodně. Hraniční přechod je v horském sedle ve vsi Chungará na chilské straně. Prý si máme chytit autobus z La Pazu. Ten ale žádný dobrých půl hodiny nejede. Co teď? Zkusíme kamion!

Jsme úspěšní a do svého Volva nás asi po další půl hodině optávání nabírá sympaťák z bolivijské Cochabamby. Je to prý ale ilegální. Vysazuje nás po 20 minutách v koloně kamionů v Chungará asi ve 4600 metrech. Jdeme pěšky s batohy do imigrační kanceláře. Po cestě je nevlídno: sněží, fouká, je zima. Proces opuštění Bolívie a vstupu do Chile je dost rychlý: vyplníme papíry, na chilské straně nám proskenují bágly, ale žádné jídlo nakonec nevyhazují, zákaz se vztahuje na čerstvé potraviny a ty my žádné nemáme. Nenašli ani pytlík koky a ta by se určitě převážet neměla. Stávají se z nás pašeráci :-D.

DSC_0299
Vezeme se do Chile

Přijíždí autobus do Aricy, je ale plný a řidič nás nechce vzít ani na stojáka. Další prý přijede tak za 2 hodiny. Trochu bezradně tu stojíme v padajících krupkách sněhu. Místní policajt, který vypadá hodně evropsky (bílý s rovnátky a IPhonem 6kou!) se nás vyptává, my mu skoro nerozumíme a je nám nesympatický. První dojem ale klame, a když se on i několik jeho kolegů ptá řidiče autobusu jestli nemá volné místo a zjišťují, že opravdu ne, tak nám ten nesympatickej týpek nabídne pomoc. Místní policajt nám nakonec domluvil cestu kamionem přímo až do města Arica! Skvělé, Chilani nám začínají být sympatičtí, i když to tak zpočátku nevypadalo. Hned naskakujeme do červeného Volva s dlouhým čumákem (americkej kamion). Řidič je z Potosí a dříve pracoval v tamních dolech, jaká náhoda! Do Aricy je to prý 4 hodiny, musíme sjet ze 4600 do 0 metrů k Tichému oceánu. Je to fakt zážitek! Řidič neodmítá naši nabídku propašovaných lístků koky. Nemáme s sebou žádné jídlo a minimum vody, tak konečně oceňujeme fakt, že žvýkání koky potlačuje chuť k jídlu, je to pravda!

Soudě dle rychlosti jízdy, je náš kamion prázdný. Z hor sjíždíme do pěkného počasí a do pouště při pobřeží. Dole je jasno a teplo, jupí! Nemáme čas se v Chile moc zdržet, vlastně jsme původně vůbec neplánovali, že bychom se tu mohli ocitnout, ale alespoň budeme mít možnost srovnání s Peru a Bolivií. V 15:45 jsme v Arice u Pacifiku, neskutečné! Je tu o 2 hodiny více než v Peru, o 5 hodin méně než v ČR. Fakt divné, když si při příjezdu do Peru pár kilometrů severněji musíte posunout hodinky o dvě hodiny zpět. Za svezení dáváme řidiči zbylou koku. Takže to sem ani nebylo drahé!

DSC_0321
Arica z výšky

Město Arica je prý rájem surfařů a dočetli jsme se, že i nyní v zimním období, by se tu mělo dát koupat v moři, že prý tu studený oceánský proud není tak silný. Je kolem 20 stupňů a je slunečno. Poprvé spíme v hostelu se společnou koupelnou, jsme tu ale skoro sami, takže pohoda. Pěkný pokoj kousek od hlavní pěší třídy, fungující Wi-Fi, horká voda ve sprše.

Co nás překvapilo na Chile? Jakmile jsme nastoupili do taxíku do centra, nestačíme se divit – řídí ho ženská! Poprvé za celou dobu vidíme auto řídit ženu a navíc je to taxi! Chilané jsou vzhledově podobní Španělům, takže světlejší pleti než Peruánci a Bolivijci. Sice mluví španělsky, ale hned poznáváme, že s přízvukem, kterému skoro vůbec nerozumíme. Platí se tu chilskými pesos a měna je to zajímavá, protože při přepočtu na koruny ji dělíme 28, platíme tedy vše v tisících pesos, např. náš pokoj stojí 14.000 pesos na noc (500 Kč).

DSC_0322
aridní Arica

Na první pohled je v ulicích vidět větší vyspělost a podobnost Evropě (jižní) – lepší auta (většina japonských) i autobusy, které nezamořují ulice výpary, pěší zóny, butiky našeho stylu, skoro žádný pouliční prodej jako v Peru a Bolívii (to je trochu škoda) a hlavní šok nastává, když nás řidiči ochotně pouštějí při přechodu silnice, ať už na přechodu nebo mimo něj! Neskutečné, do teď jsme byli zvyklí, že přejít silnici je adrenalin i na zelenou a že auta mají neotřesitelnou pozici a když by řidiči mohli chodce pustit, skoro do něj najedou a zastaví těsně u něj. Mají tu dokonce podél pobřeží i krásně značenou cyklostezku a místní tu běhají. Také je tu McDonalds, který jsme naposledy viděli v nejvíce turistickém Cuzcu v Peru. Mají tu supermarkety, jeden nebo dva byly naposledy v La Pazu. Chile je mnohem rozvinutější, asi i dražší, ale to pociťujeme maximálně při návštěvě lepší kavárny, kde mají dosud nejlepší kávu, co jsme na svatební cestě ochutnali (mix brazilské a kolumbijské kávy) – připlatili jsme si, ale stálo to za to! Jinak se obecně za celou dobu setkáváme s otřesným monopolem hnusné rozpustné kávy Nescafé ve všech obchodech i stáncích. Nechápeme, jak je to možné zrovna v těchto končinách, ale koupit dobré místní kafe v obchodě se nám tu zatím nepodařilo.

DSC_0326
pobřeží okolo Aricy

Personál místního informačního centra hovoří plynně anglicky a opravdu je schopen poradit! Minulý týden se tu prý konal světový pohár v surfingu, my ale bohužel žádné surfaře neviděli. V Arice navštěvujeme vyhlídku na skále nad městem s výhledy na oceán i okolní poušť (počátek pouště Atacama), procházíme se po promenádě kolem pobřeží a naším cílem je vykoupat se v Tichém oceánu na jedné z místních pláží. Ráno je ale celé město v mlze, až kolem poledne se klube z mraků slunce a pak už je hezky a my míříme na pláž, kde jsme skoro úplně sami. Voda nemá ideální teplotu, ale určitě není zas tak ledová, když i já se vydržím tak 5 minut koupat. Jsou skvělé vlny, některé se lámou daleko od břehu, chápeme, že pro surfaře je to ráj. Bohužel docela fouká, ale chilský Caberbet Sauvignon nás ohřívá. Koupili jsme si v akci 2 lahve za cca 110 Kč, a to vůbec nebylo to nejlevnější víno, spíše střední cenová kategorie. Máme splněno – koupel v Tichém oceánu!

DSC_0340
koupačka v Pacifiku

Večerní vínko u západu slunce je bohužel bez západu slunce, protože nad oceánem je mrak… Je docela problém najít normální restauraci na večeři, vše jsou bary nebo diskotéky plné lidí a nebo místní podniky s rychlým občerstvením. Kuře jsme měli včera, dnes bychom rádi neco serióznějšího. V průvodci toho moc o typickém jídle nepsali, končíme v pizzerii, dáváme si velkou pizzu napůl a každý mojito. Dnes popíjíme celý den, takže taková pravá dovolenka u moře.

Dále nás čeká návrat zpět do Perú. Máme ještě pár posledních dní svatební cesty, takže určitě vymyslíme ještě nějaké pěkné výlety!

Předchozí článek: NP Sajama: sopky a horké prameny

Následující článek: Arequipa a Colca kaňon v jižním Perú

fotogalerie z cesty ZDE

Video:

 

Reklamy