Opouštíme bolivijskou stranu jezera Titicaca, městečko Copacabana i sluncem zalitý Isla del Sol. Pokud plánujete návštěvu Bolívie, určitě doporučuji tady strávit pár dní.

dsc_0958
oblíbený popcorn

Ráno kupujeme lístek na autobus za 25 bol/os. (100 Kč). Do La Pazu by to mělo být 3,5 hodiny. Oblíbili jsme si místní popcorn, tak ho do busu kupujeme a zvládáme 2 velké pytle dohromady za 12 bol (48 Kč).

Přívozem překonáváme úžinu jezera Titicaca (2 bol/os.), autobus se veze na zvláštním trajektu spolu s autem. Cesta ubíhá rychle, doprovázejí ji krásné výhledy na bílé vrcholy pohoří Cordillera Real a cca ve 14 hodin jsme v La Pazu.

dsc_1201
náš autobus na „trajektu“

La Paz nejvýše položené hlavní město na světe v cca 3660 metrech, i když jde vlastně pouze o administrativní centrum země – více v některém z příštích článků. Místní letiště leží ve výšce 4050 m a není tedy radno přiletět z Evropy rovnou sem, protože vás může skolit horská nemoc. Leží v ohromné kotlině obklopené zasněženými horami a má asi 1,4 milionu obyvatel. Vůbec celá Bolívie má mnohem méně obyvatel než Peru. Rozlohou jsou země podobné, v Bolívii žije 10 milionů obyvatel a v Peru 28,2 milionu, z toho 8,5 milionu v Limě a jejím blízkém okolí. Rozdíl v populaci obou zemí je tedy obrovský. Společným jmenovatelem je ale historie, jazyk i přírodní rozmanitost – od amazonské džungle přes mezihorské vysoko položené plošiny altiplana až po vrcholy And. V Peru navíc tichomořské pobřeží a v Bolívii solné pláně, tzv. salary, kam se také chystáme.

dsc_1203
Iglesia de San Francisco

Den předem jsme si zabukovali na dvě noci levnější hostel v centru La Pazu jménem Maya Inn Hostal. Jako zatím všechna ubytka v Bolívii má i toto elektrický průtokový ohřev vody, takže teplá to moc není. Neva. Jdeme to tu obhlídnout.

dsc_1206
typická ulice La Pazu

Sháníme průvodce Lonely Planet Bolivia, protože 1) verze v mobilu už nedostačuje, 2) může být nebezpečné hledat v ulicích La Pazu něco urputně v mobilu kvůli krádeži a 3) by nám chyběl doma v knihovně (česká verze zatím neexistuje). Nakonec jsme úspěšní a za 200 bol ho kupujeme v turistické kanceláři. Hned ho jdeme prozkoumat ke cappuccinu do kavárny.

Překvapilo nás, že to v centru La Pazu vypadá vcelku úhledně a ani tu není tolik prašno. Příjezd, resp. sjezd, do této kotliny vypadal o poznání divočeji. Okrajové čtvrti nebude radno navštěvovat, hlavně ne po setmění (to radí i průvodce).

dsc_0050
čarodějnický trh – je libo vysušené lamí mládě?

Jsme v šoku z místních suvenýrů. Kromě všudypřítomných svetrů, dalšího zboží z alpačí vlny a věcí s křiklavými indiánskými motivy tu mají vysušená mláďata lam. Ano, není to legrace, jsou pravá, žádné atrapy, dost nechutné – zajímalo by nás, který turista je schopen si tu hrůzu koupit…Prodávají je pouze v jedné části turistického trhu, kterou průvodce nazývá „čarodějnický trh“, takže význam těchto mumiek bude asi mít co do činění s nadpřirozenou mocí.

Mercado de Hechicería (nebo také Mercado de los Brujos) najdete nedaleko náměstí Plaza San Francisco, přesněji v ulici Linares. A co všechno vám tu nabídnou? Většina artefaktů jsou talismany – například Pacha Mama (alias Matka Země), která je patronkou rodiny. Ale koupit tu můžete i celou řadu bylin nebo lektvarů. Pravda, lektvary nevypadají nijak vábně a nám Evropanům by nejspíš jen přitížily, ale Bolívijci je kupují. Podobně jako sušené plody ještě nenarozených mláďat lamy. Koupíte tu také koření, magické ingredience, figurky, ručně vyrobené šperky, sušené žáby, hady, želvy, soví peří a jiné věci, které mají mít tu moc, že vás ochrání před nemocemi, zlými duchy, zajistí dlouhověkost, zlepší sex či zvýší plodnost. Takový sušený pytlík kostí zavěsíte nad dveře svého domu a máte prý pokoj – zlé síly se vyhnou vám i vašim blízkým.

Zdroj: Travel Digest, Novinky.cz

dsc_0045
sušené lamí plody

Večeříme v restauraci anglického stylu, kam nás nalákali na drink (sprite s vodkou) zdarma. Je to dobrá volba – hovězí kari a kuřecí stejk jsou vynikající. Snídaně na další den je vyřešená, v ceně hostelu je zahrnutá. Jedna houska s kouskem másla a džemem, maté de coca (čaj z kokových lístků) a pomerančová šťáva.

dsc_1228
lanovkový systém MHD je dokonalý

V La Pazu jsou fungl nové lanovky rakouské provenience Doppelmayr. Opravdu se to sem hodí, jelikož z kotliny do okrajových částí je to vždy do kopce (převýšení až 600 m). Ulice jsou tu směrem do centra strmé a většinou vedou přímo dolů po spádnici. Vyzkoušeli jsme všechny tři linky lanovek, které se plánují ještě asi o 6 dalších rozšířit. Je to fakt zážitek, moderní lanovky s výhledy na celé město a za tu cenu! Jedna jízda za 3 bol (12 Kč). Je to pro nás určitě highlight La Pazu.

dsc_0007
typický americký autobus

Jezdí tu staré autobusy z USA, což nám připadá opravdu stylové. La Paz jsme si představovali jako totálně chaotické město, kde bude patrná chudoba, ale vůbec to tak není. To nepálské Káthmándú je jiná divočina. Každý kout centra překvapuje, jsou tu výškové moderní budovy, stylové obchody a vypadá to, že tu funguje určitý řád. Zkrátka naše představa o La Pazu zůstala nenaplněna (což je asi dobře) a jsme šokováni relativním klidem ulic, čistým, fungujícím městem a i pocitem bezpečí.

Samozřejmě to v ulicích více žije, hlavně na pouličních trzích. Všude je spoustu občerstvení, což se nám líbí. Místy je hustá doprava, semafory se ale respektují a nenarazíte na moc osobních aut. Drtivá většina jsou prostředky hromadné dopravy jako autobusy, minibusy a taxi, které jsme všechny stihli využít.

la paz_2
panorama La Pazu z vyhlídky Mirador Killi Killi

Náš další plán je trek El Choro po incké stezce vedoucí z vysokohorského průsmyku (4850 m nedaleko La Pazu) až do džungle za papoušky a banány. Trek je na tři dny a poté se vracíme na noc do La Pazu a dále bychom chtěli přejet na severovýchod na několik dní do amazonské džungle.

Předchozí článek: Copacabana a kolébka incké civilizace Isla del Sol

Následující článek: El Choro trek v Bolívii: z hor do džungle

fotogalerie z cesty ZDE

Video ke článku:

Reklamy