V srpnu znovu do mého srdcového Švédska, no není to paráda? Každoroční tradice od roku 2012 musí být zachována. Musela jsem ale vymyslet program, pro který by byl ochoten jet znovu do Švédska i můj manžel. Příroda byla jasná věc, ideálně nedaleko od letiště Arlanda a s trochou té akce. Vznikl z toho národní park Färnebofjärden a výlet na kánoích s rybařením na jezeře. A nalákala jsem ho! A nejen jeho, ale i ségru s přítelem – můžeme vyrazit!

Pouze šest dní, ale zato dny plné akce a švédské přírody, to přesně jsme si od letošní švédské návštěvy slibovali. Nakonec bylo té akce kvůli lehce extrémnějšímu počasí možná trochu méně, ale člověk si nevybere… Na meteorologickém serveru Švédska SMHI jsem už tak měsíc dopředu sledovala počasí v osadě Gysinge, výchozím bodě do NP Färnebofjärden. Téměř stále hezky, slunečno, teplo a občas nějaký ten mrak. To určitě vyjde i nám, říkala jsem si, ale týden 16. – 22. 8. byl asi nějaký zakletý, protože jsme se celou dobu potýkali s počasím připomínajícím náš vrcholný podzim, tedy s větrem, deštěm a zimou.

dsc_0035
první den bylo krásně

Cestu jsme započali na letišti Arlanda, odkud jsme se vlakem přesunuli do města Gävle. Cesta velmi komfortním dvoupatrovým vlakem trvala něco přes hodinu. Lístky jsem kupovala na webu švédských drah v předstihu, protože čím dříve člověk jízdenku pořídí, tím je levnější (a to už je i tak pro nás dost drahá). V Gävle jsme dokoupili poslední zásoby, a to hlavně piva v Systembolaget (místním obchodu s alkoholem), které už naše krosny z Čech nepobraly.

Další hodinu zabrala cesta do osady Gysinge, to už si to autobus šinul pravým švédským venkovem. V půl 6 jsme na místě a míříme mimo vesnici k přístřešku, kde nakonec kvůli hnízdu vos nenocujeme. Uvnitř je ale ohniště, takže dobré zázemí na vaření. Užíváme si krásně teplého sluníčka, které bohužel vidíme na dlouhou dobu naposledy. Kluci se koupou v jezeře, zatím ještě nerybaří, protože povolenka v této oblasti ještě neplatí. Jsme překvapení, že tu není moc komárů, kterých jsme se tolik obávali, a dokonce jsme si na ně připravili vlastní repelent z Alpy a hřebíčku. Později večer narychlo stavíme stany, není tu na ně totiž vyhrazené místo, a tak je chceme mít postavené jen na nezbytně nutnou dobu.

Färnebofjärdens NP  se nachází asi 160 km severozápadně od Stockholmu. Jedná se o jezero s ostrůvky na řece Daläven, která se po rovné krajině všelijak rozlévá a tvoří tak četné jezerní plochy. Kolem se rozkládají louky a nedotčené lesní porosty. Významným činitelem, utvářejícím vzhled národního parku, jsou pravidelné povodně způsobené právě jeho plochým reliéfem. Národní park Färnebofjärden je hlavně domovem rozmanitých druhů ptactva, kteří hnízdí hlavně při březích řek a jezer. Vzácně lze spatřit také majestátného orla mořského. Hlavním východiskem do parku jsou obce Gysinge a Östa. 

dsc_0070
naše bydliště pro druhou noc

Ráno nás budí šramot okolo vedlejšího stanu – ranní práčata už před 7 vstávají a sklízí, tak je po chvíli následujeme a balíme tábor. Počasí se zkazilo, je pod mrakem a k ránu spadlo i pár kapek. Není ale ještě moc zima, tak akorát na tričko a mikinu. Po snídani vyrážíme pěšky asi 3 km po značené stezce vedoucí rákosím s dřevěnými můstky a lesem až do kempu, který vlastní švýcarský pár. V minulosti jsem si u nich e-mailem objednala dvě kánoe na tři dny. Pro informaci půjčovné vyšlo na 700 SEK na loď, což při příznivém kurzu švédské koruny asi 2,8 Kč vyšlo na zhruba 1900 Kč. Bavit se švédsky se švédským Švýcarem je hračka. Je moc milý a brzy máme kánoe připraveny a balíme na cestu. Bohužel se dost zvedá vítr, čímž rapidně klesá pocitová teplota a na jezeru se vytváří nepříjemné vlny.

Hurá! Plujeme! Úplně osamoceni na jezeru se vezeme po vlnách závratnou rychlostí, moc si neumíme představit tu dřinu, kdybychom pádlovali proti vlnám. Fouká od severu, což je podle majitele kempu dobře, protože při jižním větru většinou nelze kvůli vlnám vůbec vyjet. V jednu chvíli musíme obeplouvat rákos a vlny nám naráží z boku prý do hodně stabilních lodí. V tu chvíli mám dušičku hodně malou a snažím se zahnat pocit, že se každou chvíli převrátíme. Podmínky jsou celkem extrémní, cestou cítím, jak se mnohdy ocitám díky vlně vysoko nad hladinou, druhá posádka můj pocit potvrzuje.

Asi po 40 minutách plavby parkujeme u nejbližšího ostrůvku, kde je možnost tábořit. V národním parku lze tábořit pouze na vyhrazených místech, která jsou v mapě dobře označena. Rozhodujeme se, že dál už nepojedeme, znamenalo by to při současné velmi nepříjemné předpovědi, že bychom se museli vracet z větší dálky proti vlnám, a to máme strach, abychom vůbec zvládli. Potkáváme tu německý pár, který akorát balí stan a bude odjíždět do toho „mordoru“. Zabíráme si dřevěný přístřešek, zkoumáme ostrov a kluci nahazují pruty. Honza jako první chytá malého okouna, poté následují další menší úlovky a i jedna malá štika. To půjde! Ochlazuje se, do toho začíná i pršet. Odpoledne hřejeme se ségrou studené nohy ve spacácích ve srubu.

dsc_0098
kluci vyplouvají na lov

Před pátou, kdy trochu přestává pršet, se kluci rozhodují vyrazit rybařit na lodi. Aby vydrželi ve vlnách a proudu stát na místě, vyrobili si kotvu – přivázali kámen na provázek. Sledujeme jejich výpravu dalekohledem a jsme potěšené, když vytahují rybu. Pátá hodina je překřtěna na „hodinu ryby“. Nakonec je to asi 50 cm dlouhá štika a my máme jasno, co bude k večeři, nebo respektive po večeři jako dezert. Přéma se postaral o připravení štiky na gril: zabít, vyvrhnout, odstranit šupiny, hlavu a ocas, nakořenit citrónovým pepřem a solí a šup do alobalu. Mezitím Honza, řečený ohnivák, rozdělává oheň v připraveném ohništi s grilem. Alespoň od ohně jde teplo. Nakonec si královsky večeříme a štika je jako lahůdka na závěr. Dlouho venku být nelze. Z pláštěnek tvoříme dveře jinak průchozímu srubu a akorát se sem všichni čtyři vejdeme ve spacácích.

dsc_0113
naše večeře

Ráno je počasí stejné, možná jen trochu větší teplo, vítr se neumoudřil, zatím ale neprší. Vaříme ve srubu snídani (ovesná kaše, čaj, káva, chleba s paštikou) a pomalu balíme. Máme naplánovaný krátký přejezd na lodích k chatě, která je volně přístupná návštěvníkům parku, avšak pouze z lodi. V tom počasí není pravděpodobné, že bychom tu potkali nějaké další vodáky, ale jak se říká, náhoda je blbec. Radši mít své jisté, zabrat si chatu a mít klídek. Plujeme podle mapy (a pomoci GPS) úžinami mezi ostrovy, kde tolik nefouká. Dokonce nacházíme i tišiny, kde z lodi rybaříme. Je z toho jedna štika a okoun, které pouštíme. Je sice tepleji, nicméně na zimní čepice, pár vrstev oblečení, větruodolné bundy, pláštěnky a nezbytné vesty je to akorát. Čeká nás přejezd volné plochy jezera, kde jsou opět velké vlny. Chatu na protějším břehu zatím nevidíme, ale neměla by už být daleko. Začíná asi největší adrenalin výletu, alespoň pro mě. Je to boj s divokou vodou, když nás vlna přímo trefí, loď se docela naklání a je to hodně nepříjemné. Na háčku se ocitám občas opět vysoko nad vlnou a zabírám na plný plyn, abychom z toho byli venku, a přitom myslím jen na to, že se nesmí nic stát, musíme jet, zadáci jsou silní a můžeme jim věřit.

dsc_0136
rybaření v tišině

V tom strachu a zápalu pádlování naštěstí vidím kousek pod námi po proudu v rákosí prosvítat chatu. Trochu se mi uleví, ale stále ještě není dobojováno, prudké kontra, stočit se rychle proti vlnám a hned na druhou stranu abychom se svezli po proudu. Oběma posádkám se zadařilo, za chvíli bezpečně přistáváme u břehu a jdeme kousek pěšky k prázdné chatě. To je naše bydliště pro tuto noc! Jsou tu kamna, hodně dřeva, nějaké nádobí, stůl, židle, kredenc a dvě jednoduché palandy. Za chvíli je v chatě krásně teplo a my z nasbíraných brusinek, kterých tu je plný les, vaříme čaj a postupně odkládáme vrstvy oblečení. Za chvíli připlouvají další dvě lodě. Německé posádky, které musí být dosti zklamané z toho, že pro tuto noc jim chata nevyšla. Měli jsme štěstí, chata je pro 4 osoby, Němci tedy odplouvají jinam. Doporučili jsme jim ostrůvek, kde jsme spali na dnešek my.

dsc_0152
krásná švédská chata

Kolem čtvrté vyrážejí kluci opět na lodi rybařit, takže si ty vlny dají znovu. Na pátou musí být na vodě, to je přece slibná hodina. My se ségrou udržujeme oheň, procházíme se a relaxujeme. Za chvíli začíná silně pršet. Začínáme být nervózní z toho, kde jsou ti naši rybáři. Připlouvají až v šest hodin úplně promočení a bez většího úspěchu v lovu. Alespoň máme kde všechny věci vysušit. Večer už je v chatě nesnesitelné teplo, před spaním se snažíme větrat, ale moc to nepomáhá. Přéma si nakonec lehá na zem, já do nižšího patra palandy, protože nahoře je to totální sauna. Noc v chatě je ale zasloužená.

dsc_0185
v rákosu není chatu skoro vidět

Předpověď měla pravdu a ráno se už vítr naštěstí uklidnil. Nejvíce jsme se obávali toho, že budeme muset pádlovat celou cestu zpět do kempu proti těm strašným vlnám. Zato je ale na programu dost silný déšť. Pádlujeme tedy asi 45 minut zpět do kempu v pořádné průtrži mračen. Jsem ale šťastná – lepší déšť nežli silné vlny. V kempu vracíme lodě a švýcarský majitel Daniel s povzdechem dodává, že se tu téměř nestává, aby bylo tři dny v kuse tak ošklivo, bývá spíše proměnlivo. Co naděláme… Jsme zocelení, zvládli jsme to, kluci si zachytali a máme pěkné zážitky. Stálo by za to projet většinu ostrovů v parku v pěkném počasí, ale to opravdu kdyby… Za odměnu si dáváme za 5 SEK horkou sprchu a pokračujeme vstříc dalším švédským zážitkům!

Pokračování v příštím článku..

fotogalerie z cesty ZDE

Tento článek byl zveřejněn na Hedvábné stezce.

Video ke článku:

 

 

 

Reklamy