Letošní sisterschill jsme si naplánovaly stylem – termín je předem daný (prodloužený víkend v září), hledáme nejlevnější letenky z Prahy kamkoliv… A pokud možno s Ryanairem, který většinou neruší lety, to kdyby se náhodou zhoršila covidová situace. Vyšlo z toho francouzské Bordeaux. Letenka i s přikoupením příručního kufříku (u Ryanairu máte jinak možnost pouze malého batůžku zdarma) nakonec vyšla asi na 2000 Kč na osobu. Výhled zářijového počasí v Bordeaux vypadal opravdu letně a nakonec to vyšlo tak, že v době našeho výletu bylo v Praze opravdu téměř listopadové počasí, a my si hřály kosti v příjemných 23 °C ve Francii.
Očekávání od Bordeaux jsme moc velká neměly, prostě levná destinace, a když bychom se náhodou nudily, vína tam bude všude dost. Když jsem pár dní před odletem začala studovat kapesního průvodce Lonely Planet, který byl mimochodem letos aktualizovaný, začala jsem se do Bordeaux nesmírně těšit.
Měly jsme booknutý večerní let, tzn. že jsme se nevyhnuly zádrhelu v podobě asi hodinového zpoždění. Nakonec nám to ani nevadilo, protože jsme tím pádem na letišti místo jedné tradiční předodletové Plzničky stihly hned dvě a kafe k tomu. Nejvíc nás zarazilo, když jsme po výstupu z letadla v Bordeaux někdy po 22. hodině večer ucítily silný zápach kouře, opravdu dost nepříjemný. Vědely jsme, že v srpnu okolí Bordeaux kvůli velkému suchu sužovaly rozsáhlé lesní požáry, co jsme ale netušily bylo, že pár dní před naším příletem vypukly asi 30 km od Bordeaux znovu. A bylo to fakt cítit. Hned jsme vygooglily bližší info, fotky vypadaly děsivě.
Letiště Mérignac se právě rekonstruovalo, takže jsme chvíly hledaly zastávku autobusu do centra, nicméně klasicky se osvědčilo jít s davem. Na zastávce bylo plno lidí, takže jsme nakonec dokonce neplánovaně jely zadarmo, když nás nervózní řidič poslal dovnitř zadními dveřmi a evidetně nechtěl platit jízdné. Místním autobusem to bylo do centra asi 45 minut. Tam už kouř téměř cítit nebyl. Po zbytek pobytu se situace zlepšila a požáry se podařilo stabilizovat. Ale opar kouře po příletu na dovolenou celkem vyděsí.
Bydleníčko jsme si vybraly moc hezké. Pozdě večer jsme z letištího autobusu přestoupily na jednu ze čtyř tramvajových linek, přejely most přes řeku Garonnu a po pár minutách chůze jsme byly v našem ekologickém mini pokojíčku s koupelnou v Eklo Bordeaux Centre Bastide. Nutno podotknout, že s ohledem na ekologičnost hostelu zde není na pokojích klimatizace. Být tu v létě v horkých dnech, tak se v pokoji nedá bez klimošky vydržet, i takhle bylo uvnitř i přes všechno větrání dost teplo. Ale jinak se nám ubytování moc líbilo, dobrá cena, lokalita, nonstop recepce a vnitřní i venkovní bar byly skvělá přidaná hodnota. I designově se nám budova hostelu hodně zamlouvala.
Ráno jsme si za 8 Euro připlatily skvělou francouzskou bufetovou snídani: croissanty, marmeláda ani bagetka samozřejmě nesměly chybět. Hned po snídani jsme vyrazily na vlakové nádraží Bordeaux Saint-Jean a koupily si v automatu zpáteční jízdenky do letoviska Arcachon jihozápadně od města u pobřeží Atlantiku. Náš cíl byl omrknout místní přírodní atrakci Dune du Pilat. Je to 107 metrů vysoká nejvyšší duna v Evropě. Za necelou hodinku jsme už v Arcachonu u vlakové stanice nastupovaly do autobusu směr Dune du Pilat. Tady to bylo ohromující! Procházet se pěšky ve vyhřátém písku a kochat se výhledy na fotogenickou dunu i oceán, pastva pro oči a masáž pro nohy. Pro všechny případy jsme se vybavily plavkami a ručníky, a i když docela foukalo, pořád ještě bylo dost teplo na to, abychom do slané vody po sestupu z duny k pobřeží několikrát skočily. Nebylo ideální koupací počasí, ale samy v oceánu jsme nebyly. Navíc byla voda až překvapivě teplá.
Vrátily jsme se zpět do Arcachonu, tady jsme si daly chill piknik s jídlem a červeným vínem na pláži, fantastické! Jen jsme měly problém, že drtivá většina vín v supermarketu (a že jich měli požehnané množství) byla na korkovou zátku a my neměly vývrtku. Takže jsme vybíraly nikoliv podle odrůdy, ale podle typu zátky a šroubovací uzávěr měly jen menší lahvičky, takže to skončilo dvěma osobními minilahvičkami. Arcachon je opravdu příjemné letovisko s pěknou promenádou, které dýchá dovolenkovou atmosférou. Daly jsme si kávičku v rušné kavárně na náměstí a na pěší zóně jsme ještě ochutnaly typické canelés. Tradiční zákusek z Bordeaux ve tvaru malé bábovičky ochucený rumem a vanilkou s jemným pudinkovým středem a karamelizovanou kůrkou. Chuťově zajímavé, rozhodně stojí za ochutnání. My dovezly i několik domů jako suvenýr. Řetězec obchodů Les canelés Baillardran je na každém rohu a údajně nabízí canelés skvělé kvality. Po návratu do Bordeaux zbývalo tak akorát dostatek sil na večeři a víno v tapas baru nedaleko našeho hostelu.
Bordeaux, to je synonymum pro víno! Žádný návštěvník určitě nesmí vynechat unikátní muzeum vína La Cité du Vin. My si kvůli obavám ze sobotních front na vstupenky zakoupily ty naše předchozí den online. Se zakoupením vstupenky zároveň získáváte i ochutnávku jednoho vzorku vína na panoramatické vyhlídce na řeku Garonnu. Ráno po snídani jsme se sem vydaly pěšky po pravém břehu řeky Garonny. Pěkné počasí vylákalo ven spousta ranních běžců. Na druhý břeh přímo k muzeu jsme se dostaly přes unikátní vertikální zvedací most Pont Jacques Chaban-Delmas otevřený roku 2013. Z něho jsme se mohly kochat krásným futuristickým vzhledem muzea La Cité du Vin, jež má symbolizovat sukovitý vinný kmen, víno vířící ve sklenici, víry na Garonně a měl by evokovat duši a tekutou povahu vína.
Expozice je moderní (bez sluchátek a elektronického zařízení se neobejdete, je v ceně) a opravdu zajímavá nejen pro vinaře. Vše je ztvárněno zábavně a interaktivně a víno tu budete poznávat doslova všemi smysly. Zakončení se sklenkou vína na vyhlídce z této ikonické budovy byl ten nejlepší závěr. Jediné, co mě tu zklamalo bylo, že mezi oblastmi pěstování vinné révy nebyla nikde uvedena jižní Morava a nikde nebyla o českém vinařství ani zmínka. Hodně rozhozená jsem byla při návštěvě místního vinného obchodu, kde prodávali vína z celého světa i ze všech nemyslitelných a bizarních míst, kde se snad hrozny ani pěstovat nedají. Měli víno dokonce z Polska! Ale to české jen jedno, a ještě jsem se musela doptávat. Bylo to víno Krásná hora navíc s německým názvem Herr Gewürzt. Za mě obrovské zklamání. Jednu místní lahvinku na odpolední chill jsme tu koupily. Samotný obchod byl vizuálně skvěle propracovaný a vína tu byla k dostání v různých cenových kategoriích. A ještě jsme v suvenýrech koupily vývrtku.
Hned naproti La Cité du Vin byl jídelní market (marché) Les Halles de Bacalan, kde jsme se chvíly prodíraly davy, než jsme si vybraly, co zakousnou k obědu. Výběr byl opravdu veliký a evidentně to byl oblíbený obědový spot i pro místní. Dále jsme se posunuly tramvají do centra na hlavní přestupní tramvajový uzel Quinconces a odtud pěšky k náměstí Place de la Bourse a monumentu Miroir d’eau. Jedná se o fontánu velké plochy, která ve vodě zrcadlí oblohu, jinými slovy takový reflexní bazének ze žulových desek. V létě to musí být výborné místo na ochlazení. Ani mně to nedalo a také jsem se tu musela projít bosa ve vodě. Naše další zastávka byla ve vyhlášené kavárně (alespoň podle Lonely Planet) Cafe Piha, kde jsme si vychutnaly na ulici u stolečku (tvz. na Francouzsky) výbornou filtrovanou kávu. Odtud to bylo pár kroků na náměstí s katedrálou Cathédrale Saint-André de Bordeaux zapsanou na seznam světového dědictví UNESCO s překrásnými interiéry i exteriérem.
Prošly jsme si zlehka také nákupní třídu a pěší zónu Rue Sainte Catherine. Až na pár specifických obchodů tu ale nenajdete nic moc jiného, než nabízí většina velkých měst. Únava a chuť na víno začínala být už znát. Nejprve jsme se naladily v L’Intendant – úchvatném obchodě s vínem s točitým schodištěm. Poté jsme se přesunuly užívat si sluníčka a vína do parku Jardin Public. Na chill ideální místo! Listování v průvodci a hladina alkoholu v krvi nás přesvědčila k tomu, abychom šly hledat geografický střed Bordeaux na náměstí Place Gambetta. Kroužit po náměstí křížem krážem a nakonec najít miniaturní kamennou tabulku na fasádě jedné z budov byl fakt velký bizár. Alespoň jsme se dost nasmály. Hodně jsme se bavily také názvy místních tramvajových a autobusových zastávek, např. kousek od naší lodge byla zastávka Stalingrad. A v Bordeaux dokonce mají i zastávku Lycée Václav Havel. Vůbec hodně zastávek se tu jmenuje po slavných osobnostech.
Pobyt v Bordeaux jsme zakončily večeří v asijské restauraci a nákupem pár suvenýrů. Další den jsme jely na letiště hodně brzy, abychom stihly náš ranní let. A vše vyšlo, jak mělo. Bordeaux rozhodně doporučuji jako skvělou jarní či podzimní destinaci za rozumnou cenu pro vaši příjemně prosluněnou dovolenou či prodloužený víkend. Rozhodně to tu nebylo jen na dva dny poznávání, ale to podstatné, co jsme chtěly, jsme viděly a zažily.
Níže uvádím ještě naše další postřehy a praktické informace:
◼ Místní tramvajové trasy mají stejné názvy, jako linky pražského metra, tedy A, B a C. A narozdíl od Prahy tu jezdí i tramvaj D.
◼ Jízdenky jsou tu za příznivé ceny, jedna jízda za 1,70 Euro a jízdenka na 24 hodin (od data označení v dopravním prostředku) za 5 Euro.
◼ Ověřili jsme si, že angličtina opravdu není silnou stránkou Francouzů.
Efka_on_the_move 