Vrátili jsme se plni zážitků z roadtripu okolo Islandu, ale ještě jsme netušili, co nás čeká na známém islandském treku Laugavegur a následným pokračování přes průsmyk Fimmvörðuháls vedoucím z vnitrození na jih země k oceánu. Vyčlenili jsme si asi týden času. Nakonec nám na trek stačilo dní pět, ale vždy je třeba počítat s rezervou na přesuny a možné nenadálé události.

Den první: Reykjavík – Landmannalaugar – jezero Álftavatn

Kemp Laugardalur v Reykjavíku je velmi příjemné místo. Do centra to z něj není nejblíž, ale pěšky se to dá zvládnout. Před kempem zastavuje autobus společnosti Trex, kterým jsme se dovezli do startovacího bodu treku – osady Landmannalaugar. Cesta trvá asi 4 hodiny s přestávkou na kafe a když se sjede z asfaltu na štěrkovou cestu, kde autobus zdolává brody, a k tomu je vidět sopka Hekla, je to zážitek! V Landmannalaugar je možnost vykoupat se v horkém jezírku, ale my nezahálíme a zahajujeme naší cestu co nejdříve. Máme ambice dojít ještě dnes k jezeru Álftavatn, protože se nám nelíbí předpověď počasí na zítra a nechceme někde zkejsnout. Ale na Islandu s počasím člověk nikdy neví…

DSC_1265
start v Landmannalaugar

Zpočátku cesta dosti stoupá, procházíme skrz nádherně zabarvené, tzv. duhové, hory. Všude okolo nás se kouří ze země, je to pastva pro oči, to ani člověk nevnímá, že jde do kopce. Výš začíná být větrno a pár sněhových polí se mění v prakticky souvislou vrstvu sněhu, kterou procházíme ve vyšlapaných stopách. Po 3,5 hodinách a 12 kilometrech chůze jsme konečně v chatě Hrafntinnusker ve výsce 1100 metrů. Dáváme pauzu v předsíni chaty a trochu se tu u svačinky zahříváme.

DSC_0041
krajina duhových hor

Čeká nás dalších 12 kilometrů, nejprve po sněhu, poté už jde prakticky jen o sestup kolem kouřících hor k chatě u jezera Álftavatn ležící 550 metrů nad mořem.

DSC_0079
sněhový most

Mysleli jsme si, že v nižší nadmořské výšece budeme v závětří – omyl! Kemp leží na planině a náš kameny obložený stan se zmítá v poryvech větru, až máme strach jestli to ustojí. Ve venkovní umývárce mám krizi: už ani gravitace nefunguje a v tom větru voda stříká na všechny strany jen neteče dolů… Jsme svědky rozlámání tyček od stanu našich sousedů, kteří to nakonec balí a jdou přespat do chaty. My to dáváme, ale moc jsem se nevyspala, protože k ránu vítr ještě zesílil a přidal se déšť…

DSC_0091
sestup k jezeru Álftavatn (v pozadí)

Den druhý: jezero Álftavatn – chata Hvanngil

Ráno už máme ve stanu slušnou louži, vše mokré nebo navlhlé. Dlouho se odhodláváme v tom nečase ze vylézt ven. Vymýšlíme řešení, že dnešní den a noc strávíme v místní turistické chatě. Ta je však plně obsazená a volná místa jsou údajně v chatě Hvanngil, vzdálené 5 kilometrů dále na jih po naší trase. Nezbývá nám nic jiného než v tom větru a dešti sbalit mokré věci a vydat se tam. Složit stan je opravdu bojovka, ruce máme totálně zmrzlé a máme co dělat jeho části ve větru udržet. Nakonec alespoň nacházíme trochu místa v předsíni chaty, kde máme na balení chvíli klid.

DSC_0109
kemp u jezera Álftavatn než vypukl mordor

Cesta je naprosto příšerná, prorože vítr nám téměř podráží nohy a nárazy kapek do obličeje až bolí – nevyzpytatelný a nespoutaný Island nám dává za vyučenou. Horší počasí v horách jsem asi dosud nezažila. Přémovi ulétla z batohu pláštěnka a zmizela takovou rychlostí, že opravdu nemělo cenu se jí snažit zachránit.

DSC_0111
chata u jezera Álftavatn

Po cestě musíme překonat tři brody, což není vzhledem k počasí a teplotě vody vůbec legrace. Naprosto nám tuhne krev v žilách. Klid se nás zmocňuje až tehdy, kdy úplně promočení a promrzlí přicházíme k chatě Hvanngil a opravdu mají volno. Na chatě je plno a ruch, zabíráme si dvě holní lůžka na palandách ve společné noclehárně pro asi 20 lidí. Sušíme věci, dáváme oraz, večeři, pijeme čaj a já si připlácím za skvělou horkou sprchu. Je fajn, že se tu dá za ubytko platit kartou. Není to totiž vůbec levná záležitost, ale pro nás v této situaci jedniná možnost. Potkáváme skupinku čtyř Čechů a sdělujeme si zážitky z putování v tomhle brutálním počasí. Oni si nakonec najali na kus cesty džíp.

Den třetí: chata Hvanngil – Emstur/Botnar – Þórsmörk/Langidalur

Ráno vstáváme na pohodu a odcházíme z chaty mezi posledními. Déšť naštěstí ustal, je zataženo a mrholí a samozřejmě je větrno. Oproti včerejšku však úplná pohoda. Před odchodem si radši bukujeme dvě místa v chatě Langidalur v Þórsmörku, což je asi 30 kilometrů cesty, takže nás čeká po včerejší pětikilometrové opět hodně dlouhá etapa. Po cestě je kemp s chatou Emstur/Botnar, ale tam je prý na dnešní večer plno. Vyrážíme pozdě, až okolo půl 11 dopoledne.

DSC_0126
sopečná krajina

V Emsturu dáváme pauzu. Po cestě sem jsme přebrodili jednu ledovou řeku a šli jsme slušným tempem. Počasí se nečekane zlepšuje, občas i prosvítá sluníčko! Pokračujeme dále pustou černou sopečnou krajinou. Okolo nás se vytváří prachové víry a máme dokonce výhled na ledovec Mýrdalsjökull. Cesta je ale ještě opravdu dlouhá a moc nám neutíká. Za žádným dalším horizontem nevidíme civizaci, tak se podporujeme svačinkami.

DSC_0133

Ještě zdoláváme jeden brod a pak pokračujeme cestou do lesíka a na rozcestí směr Langidalur. Neni to pořád úplně blízko, ale za chvíli už vidíme chatu a kemp.

DSC_0153
ledovcová řeka

Nakonec počasí dovoluje stanovat a nám se podařilo v Emsturu na pauze dosušit stan, takže volíme pěkné místo v závětří s výhledy na ledovec. Jsme z dnešní etapy naprosto zničení.

DSC_0206
příchod do kempu a k chatě v Þórsmörku

Mapa a popis treku Laugavegur ZDE.

Den čtvrtý: Þórsmörk/Langidalur – Básar – stanovací jeskyně

Po náročném dni spíme 11,5 hodiny až do 10 ráno. Nespěcháme a po poklidné snídani vyrážíme na cestu směrem k průsmyku Fimmvörðuháls mezi ledovci Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull. Nejprve musíme najít pohyblivý most přes místní divokou řeku, což se daří. Po cestě je chata a kemp Básar, kde je to velmi přívětivé. Dáváme tady pauzu a nalehko si obcházíme stezku okolo malého kopečku. Pak si tu platíme sprchu.

DSC_0230
pohyblivý most

Pokračujeme dál po úzké klikaté cestičce do kopce a kocháme se úžasnými výhledy na zelené údolí. Krajina se opět úplně změnila, to je tomhle treku fascinující. Místa pro stan ale žádná. Po chvíli cesty máme ale jasno, protože po levé ruce nacházíme jeskyni – tam se stan vejde a bude to naše spací místo. V jeskyni jsme ještě nespali a navíc zadarmo :-). Je to asi ve 390 metrech nad mořem a hned vedle stezky do průsmyku. Často slyšíme kolemjdoucí komentovat naše bydlení slovy: „Woow! Cool!“

DSC_0286
nocujeme v jeskyni

Jeskyně nám snad zajistí na islandské červnové poměry v noci i trochu tmu! Máme dobrý výchozí bod na zítřejší výstup do průmyku. Dnešní etapa byla odpočinkovější, jen 5 kilometrů, ale my máme čas a zasoužíme si to.

DSC_0282
pohled z jeskyně do sedla Fimmvörðuháls

Den pátý: stanovací jeskyně – průsmyk Fimmvörðuháls – Skógar

Ranní pohled do sedla jasně naznačuje, že tam asi moc neuvidíme, je totiž v mlze. Čeká nás výstup do 1016 metrů nad mořem. Naštěstí moc nefouká. Prudkým stoupáním se dostáváme do mraku, který nás malinko sprchuje a zabraňuje nám v sebemenším výhledu. I orientace je značně ztížená.

DSC_0346
pohled zpět do míst, odkud jsme přišli

Asi po dvou hodinách jsme nahoře v sedle mezi ledovci Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull. Vylézáme na jednu z nejmladších hor vzniklých při erupci Eyjafjallajökullu v roce 2010. Jsou dvě: Magni a Móði. Kluzký a sypký sopečný materiál jednoho z kopečků způsobuje můj pád, naštěstí to není nic hrozného, jen odřený prst. Vzápětí se s jedním francouzským párem ztrácíme ve sněhu a mlze. Není skoro nic vidět, ztratili jsme značku i vyšlapané stopy ve sněhu. Narážíme na také lehce zmatený pár, ale mající GPS. Nastěstí nás navádějí zpět na správnou značenou cestu.

DSC_0360
mlha v průsmyku

Sestupujeme ze sedla a mlhu pomalu prosvětluje slunce. Začíná být neskutečné vedro. Scházíme k Rescue hut, kde dáváme pauzičku a díky lepšímu počasí se kocháme výhledem na Eyjafjallajökull. Čeká nás ještě pozvolný a dlouhý sestup stezkou asi tisíce vodopádů až k tomu majestátnému ve Skógaru – Skogafossu, který jsme už viděli při našem roadtripu minulý týden.

DSC_0385
výhled na Eyjafjallajökull z Rescue hut

Dole je opravdu nádherně, slunečno a tak tu zaslouženě relaxujeme. Potom po zastávce ve stánku na pylsur (párek v rohlíku) a kafe stopujeme na hlavní ring road. Zastavují nám poláci v mini autíčku. Popovážejí nás k cíli dnešního dne.

DSC_0431
sestup do Skógaru lemovaný krásnými vodopády

Asi 8 kilometrů od Skogaru napravo od ringroad v údolí je přírodní (ale vybetonovaný) termální bazének Seljavallalaug, kde před spaním chvíli relaxujeme. Místo na stan není ideální vzhledem k návštěvní frekvenci tohoto místa. Kousek od cesty a blízko u hlučné řeky, ale což, my to dáme! Dali jsme zase velmi slušnou pěší etapu asi 23 kilometrů.

DSC_0451
termální bazének Seljavallalaug

Náš trek byl rozdělen na tři extrémně dlouhé dny a dvě krátké etapy. Sáhla jsme si na dno svých psychických i fyzických sil, ale rozhodně tento úchvatný a místy extrémní trek (díky počasí), při kterém se krajina mění před očima snad každou hodinu, doporučuji všem!

Mapa a popis treku Fimmvörðuháls ZDE.

Fotogalerie z cesty ZDE.

Video z treku:

Reklamy