Z hornického Potosí vyrážíme před 9 ráno autobusem přímo na jih do menšího města Tupiza (22 tis. obyvatel, nadmořská výška 2900 m), takže zase na chvíli do většího tepla. Neuvěřitelné, kolik v rámci jedné země zažíváme různých klimatických podmínek a druhů počasí! Cesta do Tupizy zabrala 5 hodin (včetně 1 zastávky na WC a občerstvení) a v autobuse hrála hudba fakt nesnesitelně hlasitě a pořád dokola ty samé místní odrhovačky. S pomocí slovníku jsem řidiče poprosila o ztlumení a ochotně mi vyšel vstříc. Cesta celou dobu po asfaltce odsýpala rychle a kolem 14 h jsme v Tupize. Odsud bychom se chtěli vydat na několikadenní putování po jihozápadní části bolivijského Altipnána (náhorní plošiny), jehož součástí je i přejezd největší solné pláně světa Salar de Uyuni.

Krajina se zase dramaticky změnila, hnědočervené, suché kopečky s nízkými stromy, keři a vysokými kaktusy, jak z nějaké severoamerické prérie. Den předem jsme si zabukovali noc v Hotelu La Torre, který provozuje i cestovní agenturu organizující výlety džípem do města Uyuni, kam se chceme vydat. Děláme průzkum trhu u několika agentur, všechny nabízí totožné služby i program, a nakonec vítězí jedna z nich hlavně kvůli tomu, že mají volná místa hned na zítra (ostatní dvě mají plno) a navíc sami od sebe nabídli slevu, takže 4 dny a 3 noci za 1200 bol/os. (4400 Kč) včetně jídla, pití, svačin, cesty džípem (pojedeme 4, jsme zvědaví s kým) a ubytování v jednoduchých sdílených pokojích. Bude tam velká zima, přes noc i mínus 15 stupňů, snad nás spacáky podrží i tentokrát. Po cestě bychom měli vidět kaňony, spoustu jezer, sopky, gejzíry a solné pláně. Pouze v jednom ubytování (poslední noc) bude sprcha, ale po cestě bychom se měli koupat v horkých termálních pramenech. Budeme úplně na jihu Bolívie v nejjižnějším bodě celé svatební cesty.

laguna verde
Laguna Verde (zelená)

Ráno v 7:30 vyrážíme na čtyřdenní výlet z Tupizy džípem. Pět turistů plus řidič a průvodce v jednom, ve druhém džípu cestovní kanceláře Valle Hermoso, se kterou jedeme, jede s turisty (belgickou rodinkou) kuchařka Maria, která oběma skupinám vaří. Naše sestava: 2 Vojáčci, Valére + Morgane (francouzský pár), Manuel (Francouz) a Milton (řidič a průvodce). Je tu prostě všude hrozně moc francouzských turistů, jinak to ani dopadnout nemohlo. Naštěstí kromě španělštiny umí i trochu anglicky. Za 4 dny projíždíme okruh jihozápadní Bolívíí kousek od Chile (počátek pouště Atacama), poté směřujeme na sever a východ do cílového města Uyuni. Jinak než takto organizovaně s džípem se sem těžko člověk dostane, vzdálenosti jsou velké a podmínky náročné (zima, studený vítr). Tento výlet za to opravdu stojí, na 100% se nám potvrzuje ohromná přírodní rozmanitost Bolívie. Po cestě vidíme prérijní krajinu s kaktusy a bizarními skalami, pouště a pustiny, pastviny s lamami a divokými vikuněmi, sopky, ohromné bíle solné pláně (Salar de Uyuni), kaňony, gejzírová pole ve výšce 5000 m, skalní města a krásná jezera různých barev (bílé, zelené, červené, černé) vždy podle převládajícího minerálu nebo živin. Ze zvířat je možné dále spatřit pštrosy a na jezerech plameňáky. Neskutečná podívaná!

DSC_1004
termální jezírko

V praxi to probíhalo tak, že jsme celý den jeli džípem po prašných cestách, užívali jsme si výhledy a zastavovali u všech pěkných míst po cestě. Ideální bylo k těm výhledům žvýkat koku, což jsme jednou až dvakrát denně praktikovali. Koupali jsme se v termálních pramenech ve 4500 metrech. Prameny měly 38 stupňů. Když si k tomu představíte, že venku foukal silný studený vítr, a přestože svítilo sluníčko, bylo dost chladno, je úplný ideál se při tom nahřívat v přírodním horkém bazénku. Spali jsme v jednoduchých pokojích pro 5 osob, vždy zde bylo i společné posezení, kde se podávaly snídaně a večeře a večer jsme povídali a popíjeli vínko. Většinu času jsme strávili nad 4000 m, takže nic pro neaklimatizované jedince. Překonali jsme i dosud nepokořenou hranici 5000 metrů nad mořem.

DSC_1196
vesnice jako z westernů

Zajímavé byly také vesnice, které vznikly díky těžbě minerálů, některé byly staré a dlouho opuštěné, jiné byly trochu osídlené. Všechny vypadaly jako z westernových filmů – v poušti v oblaku prachu. Ležely při málo používané železnici (dovoz minerálů do Chile) a byly plné vraků starých aut a vlaků.

DSC_0031
hrátky s perspektivou na Salaru

 

Poslední noc jsme spali kousek od Salaru de Uyuni v hostelu ze soli. Opravdu perfektní místo! Místo podlahy krystaly soli, lavice, stoly i postele z kvádrů soli. Zde byla také jediná sprcha po cestě, za 10 bol/os. (37 Kč), proud nic moc, ale byla krásně horká. Večer a v noci byla obecně dost zima. Dobré oblečení a spacáky ale vše bez problémů eliminovaly. Chladno bylo i přes den, hlavně druhý den, kdy foukal silný a hrozně studený vítr. Poslední večer jsme s naší fajn skupinou oslavili pivem, které tu prodávali, naší poslední lahví vína, další lahví vína od Miltona a od jiné skupiny jsme dostali několik plechovek brazilského piva Brahma.

 

Ráno jsme ale vstávali v 5:30, protože jsme jeli na salar pozorovat východ slunce (vyšlo v 7). Byla fakt veliká zima, ale pozorovat měnící se barvy oblohy předtím, než se slunce objeví nad nekonečným bílým slaným obzorem, je další perfektní zážitek. Poté jsme navštívili malý ostrov Isla del Pescado, který leží uprostřed salaru. Rostou tu obří kaktusy (až 10 metrů vysoké) a je odsud dobře vidět na solnou pláň i na okolní kopce. Kaktusy jsou velmi letité, rostou prý rychlostí pouze 1 cm za rok. Poté následovala štědrá snídaně venku, kde bylo posezení, jak jinak než se solných kvádrů. Velký zážitek ze Salaru de Uyuni je asi hodinové focení, kdy na bílém podkladu lze krásně využít různých perspektiv. Vznikají tak třeba takové fotky, na kterých mám miniaturního Přému na lžíci a chci ho sníst a tak podobně. Vzali jsme si kontakty na Francouze z naší skupiny, abychom jim mohli poslat fotky. Bylo zvláštní 4 dny sdílet úplně vše (džíp, pokoje, jídlo a hlavně zážitky) s dalšími třemi lidmi, ale docela nás to sblížilo a bylo to fajn.

laguna negra_2
Laguna Negra (černá)

Když člověk po cestě potkává tolik různých cestovatelů a s některými si popovídá tak zjistí, že vůbec není sám, kdo dal výpověď v práci a odjel, ba naopak, takových lidí jsme potkali hodně a většinou odcestovali na déle. Není to prostě vůbec nic divného ušetřit si peníze a chtít v mládí poznat svět. Také jsme potkali rodiny, které takto odjely na celé prázdniny z Evropy. Obzvlášť fajn byla belgická rodinka na salar tripu – rodiče a 3 synové (první stupeň ZŠ) a všichni byli opravdu výborní!

DSC_0119
hřbitov vlaků v Uyuni

Náš výlet skončil v prašném městě Uyuni, kde jsme navštívili hřbitov vlaků. Bylo to místo opravdu příhodné na focení zajímavých fotek.

Předchozí článek: Drsné Potosí

Následující článek: NP Sajama: sopky a horké prameny

fotogalerie z cesty ZDE

Video:

Reklamy