Osud tomu chtěl, a my mu šli naproti, že se nám podařilo sehnat na letišti v La Pazu po návratu z džungle let do Sucre s místní společností BOA.
Letíme hned v 10:30, tedy asi za necelé dvě hodiny, cena letu 510 bol/os. (cca 1850 Kč). Ušetření dalšího 15 hodinového přesunu autobusem, něco to sice stojí, ale dáme přednost na chvíli komfortu, protože autobus nás stejně později nemine. Na domácím terminálu je super klídek a Wi-Fi. Dokonce letíme větším Boeingem 737-300, jak zjišťujeme, odkoupeným od nějaké novozélandské společnosti, zde asi „na dožití“.
Dostáváme svačinu, kafe a Colu a za 40 minut, cca ve 12:15 jsme v Sucre. Neuvěřitelný přesun a ušetření alespoň 30 hodin času v autobuse (a to nepočítám přesuny k terminálům a čekání).
Sucre je nazývané nejkrásnějším městem Bolívie, symbolické srdce národa, kde proběhlo osamostatnění Bolívie a v ústavě je prý uváděno jako hlavní město, přestože vláda a všechny důležité instituce sídlí v La Pazu. Zde sídlí nejvyššího soudní dvůr, ústavní soud a soudní rada. Je také součástí dědictví Unesco. Sucre je také dosti vysoko položené – v nadmořské výšce 2790 metrů a pozitivní je tedy příjemné klima kolem 18-20 stupňů.
Co si budeme povídat, není úplně výhra přijet do Sucre v neděli, kdy je tu úplně mrtvo a vše zavřeno. Naštěstí jsme našli alespoň nějakou místní vývařovnu a zašli na obědové menu, kde jsme v polévce dostali kuřecí pařátky, jak autentické!
Je to tu hezké, většinou bílé koloniální domy, spousta kostelů, náměstí plné stromů. Na nás ale Sucre nijak extra nezapůsobilo. Díky době návštěvy takové ospalé a trochu bez ducha.
To La Paz je hlavní město se vším všudy! Sucre je srovnáváné s peruánským mega turistickým Cuzcem, ale moc se podle nás srovnat nedá, chybí mu nedaleké Machu Picchu a tím pádem nekonečné davy turistů.
Je to tu ale pohoda, hostel je v pěkné budově s nádvořím a je tu super horká sprcha a štědrá snídaně v ceně. Sucre je prý také bolivijské hlavní město čokolády, kterou ochutnáváme a je moc dobrá.
Mají tu taky na marketu výborné fresh džusy a mléčné koktejly s čerstvým ovocem za hubičku (5 bol – necelých 20 Kč za téměř dvě plné sklenice). Už vím, že všudypřítomné stánky s těmito levnými džusy a koktejly mi budou v ČR chybět. Ten rychlý přesun z Amazonie mi asi ale neudělal nejlépe, v noci z ničeho nic hořím a mám zimnici, ráno pak zvýšenou teplotu, snad to přejde.
V pondělí už je město o poznání živější. Jeden den v Sucre ale bohatě stačí a my ve 12h odjíždíme do dalšího města zařazeného na seznam Unesco – do Potosí. A vy se můžete těšit na další článek o tomto težbou stříbra proslaveném městě.
Předchozí článek: Hledání anakondy v jihoamerické pampě
Následující článek: Drsné Potosí
fotogalerie z cesty ZDE
Efka_on_the_move 