Vrátili jsme se plni zážitků z třídenního dobrodružství v džungli a hned další den vyrážíme na dva dny do jihoamerické podmáčené pampy. Výlet jsme zařídili prostřednicvím Češky Terezy z Max Adventures, která ale pampu už nenabízí, tak jsme využili služeb jejich spřátelené agentury. Prý se vydáme i na lov anakondy, jsme opravdu zvědaví, co nás čeká!
Ráno v 9:30 jedeme džípem asi 2 hodiny do jiného města, kde nás čeká oběd, a seznamujeme se se třemi Švýcarkami, které budou s námi ve skupině. Pět osob v grupě s průvodcem je v pampě ještě hodně dobré. Je to více turistické, než džungle, spí se v dřevěných budovách u řeky na postelích pod moskytiérou. Je tu dokonce i studená sprcha (v tom vedru jedině dobře) a WC.
Je to takové safari na lodi, k vidění je hodně zvířat, což asi láká turisty více než dobrodružná a aktivnější džungle. My volíme jen jednu noc a 2 dny, na víc by asi nebyl čas. Také jsme malinko odrazováni v Max Adventures, že je to víc masovka, větší vedro a víc komárů.
Je pravda, že většinu času trávíme na lodi, vidíme ale stovky (ano, nekecám) kajmanů a někteří jsou opravdu velcí! Spoustu želv, obrovských ptáků, říční růžové delfíny, legrační malé opičky a i moje vysněné kapybary. Dobře se o nás starají a vaří nám.
Večer jedeme masově na lodi sledovat západ slunce nad pampou. Po cestě zpět ve tmě počítáme svítící oči kajmanů nad hladinou, každý na jedné straně lodi, a opravdu jich tu jsou stovky, hlavně mezi ně nespadnout. Ráno zase plujeme (tentokrát už soukromě) na východ slunce – vyráží se v 6 ráno a snídaně je až poté.
Pampa tady znamená travnatá oblast, která se v zimě v období dešťů promění v jezero a v létě (teď) hodně vysychá. Zkoušíme nad rámec našeho programu chytat piraně na hovězí maso (to je plán třídenních pobytů, ale průvodce nám vychází vstříc). Je jich tu hodně a berou hned, ale jsou rychlé a hůř se tím pádem chytají. Já chytila jen nějakou sardel a Přéma malou piraňu. Slušné zoubky měla, je to zážitek! A to jsme chytali tak 10 minut.
Atrakcí v pampě je hledání anakondy v mokřinách. Není třeba se bát, anakonda je škrtič a jedovaté druhy prý přes den spí. Průvodci musíme věřit, navíc je vybaven nezbytnou mačetou a spoustou zkušeností. Fasujeme gumovky a jdeme na to. Tři hodiny se brodíme ve vedru v bahnité mokřině, místy je hloubka dost velká, až nám skoro teče horem do holinek. Mě je to ale jedno, protože mi od začátku do pravé holiny teče a mám jí těžkou a plnou hnědé vody s bahýnkem. Když se začínáme po neúspěchu vracet k lodi, náhle jedna ze Švýcarek najde malého černého hada. Průvodce potvrzuje nález „baby anakondy“, 40 cm dlouhá a prý tak 5 let stará. Takže nakonec ta námaha za to stála a aspoň malou jsme našli. Obvyklé tu jsou prý 2 – 3 metrové, v minulosti tu byly prý snad i 9 metrů dlouhé (taková s klidem sežere krávu), ale už byly prý staré a chcíply.
Po obědě se vracíme lodí zpět a pak ještě náročná cesta džípem do Rurre. Loučíme se s Terezou a Ivanou z Maxe, trochu povídáme, opravdu zajímavý osud Češky z Dobříše, co si vzala Indiána z džungle, má s ním 5 letého dost divokého syna a dvě dvouleté krásné dcery. Jedna se jmenuje Eva. Navíc vyvdala další dvě děti. K tomu byznys v podobě cestovky a má o zábavu postaráno. Manžel věčně v džungli, tak jí pomáhá sestra Ivana, která je tu už od ledna. Na děti mluví česky, oni rozumí, ale odpovídají španělsky. Zvažuje, že by v budoucnu mohly studovat v ČR. Tam se ale dostane tak jednou ročně a letos jim to třeba ani nevyjde. Je to fajn pokecat v češtině, Čechy tu totiž skoro žádné nepotkáváme, vládnou tu Francouzi.
Večer skvělá večeře na doporučení Terezy – ryba v banánovém listu s bramborovou kaší, co chutnala jako ta česká. Další den ráno v 6 už jedeme na místní mini letiště, v 7:30 odlet do La Pazu. Bohužel k ránu byla bouřka a i před odletem je zataženo, krápe a trochu bouří.
- odlétáme zpět do la Pazu
Let proudovým letadlem společnosti Amazonas pro asi 60 lidí je ale bez problému. Za 35 minut letu stíháme dostat džus, vidíme hory a jezero Titicaca a po 8 hodině ranní jsme opět ve 4000 m v La Pazu v chladnu a cítíme výšku. Je to zážitek být v La Pazu za 35 minut versus 15 hodin v autobuse cestou do Rurre, perfektní!
Předchozí článek: NP Madidi v Bolívii aneb tři dny v džungli s indiánem
Následující článek: Ospalé bolivijské koloniální Sucre
fotogalerie z cesty ZDE
Efka_on_the_move 