Dočkali jsme se a konečně vyrážíme na třídenní pobyt do džungle v národním parku  Madidi. Jsme zvědaví a zároveň nervózní, co nás tam čeká…

Po snídani na hostelu bereme sbalené krosny do džungle, hodně věcí zůstává v hotelu, kde bukujeme další noci po návratu. V 8:30 sraz v agentuře Max Adventures, kde nám Ivana s Terezou dávají dnešní druhou snídani – housky s máslem a marmeládou, čaj a čokoládu. Dostáváme jídlo na dva dny (je ho ale tak na týden) a půjčujeme si moskytiéru pro dva, pod kterou strávíme 2 noci, spacáky a karimatky. Poté jdeme k řece Beni, přejíždíme lodí na druhý břeh, kde se platí vstup do NP Madidi 95 bol/os. (350 Kč). Pak jedeme lodí do džungle (španělsky selva). Motorová loď jede fakt rychle, řeka je místy docela divoká, občas zase mělká, že se musíme odrážet bambusovou tyčí od dna. Jedeme dlouho – asi 3 hodiny – vítr nás v tom vedru chladí, když doplujeme na místo, hned nás polévá pot, a tak je to i další dny ve vlhké amazonské džungli.

DSC_0285
řeka Beni – naše koupelna

Jdeme do základního tábora, kde potkáváme našeho průvodce jménem Lazaro. Máme opravdové štěstí, protože jsme skupina jen my dva a on. On mluví anglicky minimálně, ale daří se nám s ním docela dobře domlouvat španělsky. Je mu 25 let, v Rurre má ženu a 2 děti a v džungli je teď bez přestávky už měsíc, celkově tu tráví asi 3 měsíce v roce.

Většina průvodců v džungli vyrostla a za celý život neopustili Rurre. Lazarova otce prý zabil jaguár. Je vidět, že je to opravdu „jungle boy“, napodobuje zvuky zvířat, vidí je na velkou dálku, zná rostliny, umí vyrábět různé užitečné věci, např. mi hned na začátku vyrobil z listu taštičku na nošení lahve s vodou, z větve stromu jsme si s jeho pomocí vyrobili mávátka na ovívání, které slouží dobře i jako plácačky na komáry (super suvenýr) a poslední den jsme si vyrobili náhrdelníky a prsteny z malých kokosových ořechů, co se válely všude po zemi v džungli. Dáváme mu ochutnat slivovici a oba večery společně pijeme červené víno, co jsme přivezli.

DSC_0312
moje nová kabelka z listí 🙂

Hned na začátku nás stíhá pěkná bouřka a průtrž mračen – první déšť od začátku celé naší dvouměsíční svatební cesty. Jsme promočení, protože kvůli padajícím stromům přečkáváme bouřku částečně u řeky. Pak jdeme džunglí na kopec na vyhlídku – po cestě vidíme veverky a jednoho hada škrtiče, z vyhlídky pak úžasné červené papoušky Ara. Lazaro trhá listy z nějakého stromu, žmoulá je dokud nezačnou pouštět fialovou barvu, kterou nám poté namaluje obličeje, neskutečné! Po cestě zpět sice trochu hůře, ale vidíme pumy! Po dešti jsou stezky rozblácené více, než normálně, jsme celí špinaví. Hygiena je tady koupel v řece, která je díky bahýnku hnědá. Zkrátka nic pro slečinky! Aspoň smýváme pot a máme lepší pocit.

DSC_0348
náš úlovek – máme večeři

Večer rybaříme v řece a návnadou jsou nám veliké žížaly. Komáři tu hrozně žerou, dokonce i přes košili a repelent moc nefunguje, možná bez něj by to bylo ještě horší. Vrcholem dne je ryba, kterou jsem ulovila já (s pomocí Lazara) – opravdu velká a těžká. Je podobná piraně, patří prý ke stejnému druhu, zuby má fakt ostré a váží tak 3 kg. Máme večeři. Ještě nutno dodat, že Lazaro funguje i jako náš kuchař. Celou vykuchanou rybu pečeme na ohni na grilu (prý to tak dělají místní domorodci), Přéma seká dříví a je úplně zpocený, já dělám salát, Lazaro rybu a rýži. Je to opravdu luxusní večeře, v rybě není ani moc kostí. Tolik masa nejde vůbec sníst, zbývá díky tomu na druhý den na oběd pro další skupinu. V džungli spíme pod přístřeškem na plachtě na zemi na karimatkách a ve spacácích jen pod moskytiérou, která je přivázaná na dřevěných klaccích okolo. Je teplo, všude kolem zvuky džungle, spí se dobře.

DSC_0357
zuby naší večeře jsou až děsivé…

Ráno v 8 budíček, Lazaro připravil palačinky a opekl housky. K tomu máslo, marmeláda, čaj, kafe, ovoce, úplný luxus v takové divočině! Oblíbila jsem si místní sladkou bombu „dulce con leche“ neboli „manjar“ (sladká pomazánka) – na palačinky fakt výborné a nám ji přibalili s sebou i do džungle. Balíme tábor, dnešní noc bude v jiném a jednodušším táboře více v džungli a bez grilu s vařením jen na ohni.

Po 9 vyrážíme s krosnami skrz džungli, už je dost vedro a s batohy se potíme ještě o něco více. Párkrát musíme přejít bahnitou říčku po kluzké kládě, docela adrenalin. Zabahnění jsme opět dost. Cestou vidíme opice a hledáme prasata, která se bohužel neukazují. Lazaro prosekává cestu nezbytnou mačetou (jeho nůž je ale pěkně tupý proti Přémovu).

DSC_0358
večerní hody

Po dvou hodinách jsme v kempu, rozbalujeme ležení, Přéma jde zas na dřevo, Lazaro vaří na ohni kuře se zeleninou a rýži a já připravuji spaní a pak relaxuji (tranquilo). Bohužel zjišťuji, že repelent moc nefungoval a mám hrozně moc poštípáné nohy, které mě svědí a jsou i trochu oteklé. Při odpolední vycházce džunglí nám Lazaro vyrábí houpačku na liáně a jíme termity přímo ze stromu – chutnají jako mentol!!!

DSC_0370
pletení ovívátek

Jdeme k řece vykoupat se. Po koupeli mi „čistota“ bohužel dlouho nevydrží. Lazaro při našem koupání odešel dál po pobřeží najít místo na rybaření. Po cestě za ním nastává pro mě nejhorší okamžik z dosavadního výletu. Propadám se skoro po zadek do bahna, které je všude vyplavené kolem řeky. Bahno je na povrchu více utuhlé a já jsem šla bohužel první a odnesla to. Když se mi podaří vyndat jednu propadající se nohu, propadne se druhá. Panika, že se odsud nedostanu, nohy a pohorky těžké a plné bláta. Po několika propadnutích lezu bahnem po kolenou, než se mi v slzách podaří dostat se k Přémovi. Kdyby mě chtěl zachránit, skončili bychom tam oba. Kdo nezažil, neuvěří, jaký to byl hrůzný pocit…Následuje koupel v řece v botách i kalhotech. Mám šok ještě několik hodin a Lazaro se mi směje. Aspoň vím, že jsem schopná přežití :-).

DSC_0387
takhle se spí v džungli

Večerní rybaření je neúspěšné, Přéma měl velkou rybu skoro na háčku, ale upláchla… Lazaro se ve tmě vydal hledat žábu, místo toho ale našel jedovatého hada, který už se stavěl do bojovné pozice. Kdyby nezachoval chladnou hlavu, kdoví, jak to mohlo dopadnout. Pak nás odvolává z rybaření ať se jdeme podívat. Had byl na stromě kousek od kempu, kde spaly dvě Francouzky se svým indiánem a kvůli tomu jsme viděli i jeho přímé zabití kládou, docela dobrodružství.

DSC_0449
pijeme vodu z liány

Poté nám ho Lazaro rozpitval a ukázal nám zuby s váčky jedu…Drsné… Jsme ale v chráněné oblasti a kdybychom tuto událost prořekli u agentury, mohl by za zabití hada jít prý až na 3 roky sedět (snad to nikdo odtamtud nečte, ale po 2 letech je to už snad promlčené). A navíc mohly být ohroženy životy holek v kempu. Mrtvého hada poté oba naši indiáni pečlivě zahrabali.

Večeříme pozdě, až po noční cestě džunglí zpět do kempu, při které vidíme jedovatého pavouka ve své síti. K večeři tedy ryba nevyšla, proto máme rýži se zeleninou. Poslední den v džungli v 7 ráno opouštíme kemp a snídáme v hlavním kempu s Francouzskami, povídáme si zážitky. Poté relax u šperkaření a pití vody z liány, je jí tam opravdu hodně a je krásně svěží! Po obědě jedeme úplně plnou lodí zpátky do Rurre, jede tam snad 30 lidí a cestou nabíráme i další turisty s průvodci, kteří měli pobyt v džungli delší, a jedou poslední den po řece na zřejmě vlastnoručně vyrobeném voru!

DSC_0470
Přežili jsme, jupí! bylo to báječný!

V Rurre zasloužená sprcha, ta bodla! Expresní vyprání prádla a další den ráno vyrážíme na 1 noc do pampy. Večer trávíme v baru na happy hour a caipirině zdarma od Max Adventures, potkáváme tu Francouzky z džungle a několik hodin u drinků kecáme. Max Adventures výpravy do pampy už nedělá, ale pořídili jsme přes ně pampu od spřátelené agentury.

Z džungle si odvážíme neskutečné zážitky, které ani nestačíme vstřebat, a už se máme zase na co těšit! Třeba v pampě uvidíme anakondu!

Předchozí článek: Zážitkový přesun z La Pazu do amazonské džungle

Následující článek: Hledání anakondy v jihoamerické pampě

fotogalerie z cesty ZDE

video:

Reklamy