Zážitkový přesun z La Pazu do amazonské džungle

Vrátili jsme se z treku El Choro a hned další den po poledni vyrážíme z La Pazu autobusem do města Rurrenabaque (řečené Rurre), které leží na prahu amazonské džungle.

Ráno balení, sprcha, koupení jídla do busu a na závěr káva v Cafe del Mundo, které vlastní Švédka Elin Olofsson (bohužel jí nepotkáváme). Mně to místo bylo sympatické od prvního dne už při pohledu zvenku, asi švédské tušení. Je to už naše druhá návštěva a kafe super, trochu dražší (10 – 20 bol = 40 – 80 Kč), ale bolivijské a dobře připravené.

Místním micrem (vanem, který funguje jako MHD) již podruhé jedeme na autobusový terminál Villa Fatima (cena na os. 1,5 bol = 6 Kč, pro porovnání taxíkem jsme to jeli celkem za 25 bol = cca 100 Kč). Tentokrát nás ale micro vyhazuje někde jinde, tak musíme se všemi věcmi (krosny a malé batůžky do busu) spěchat do kopce, protože nějak nestíháme. Bus má ale zpoždění a vyjíždíme místo ve 12:30 až ve 13:00. Bude to dlouhá cesta. Nejhorší je vědomí, že letecky se do Rurre dostanete za 30 minut…

Teď shrnutí zážitků z cesty autobusem, která nakonec trvala 15 hodin a do Rurre jsme dorazili ve 4 hodiny ráno úplně rozespalí. Bolivijský lepší autobus nemá WC, proto jsme po cestě několikrát stavěli včetně půl hodinové pauzy na večeři, kdy jsme si dali menu z grilu (kuřecí a hovězí s rýží). Zpočátku se jelo po asfaltové silnici, po které jsme se vraceli předchozí den z treku. Ta ale poté až na několik málo krátkých úseků skončila a jelo se po prašné cestě nad řekou, kde občas autobus musel couvat až děsivě těsně nad sráz, aby se minul s protijedoucím vozem. Z příjemného – trochu chladnějšího – klimatu v La Pazu jsme sjížděli do teplejší a vlhčí džungle, takže se začalo objevovat dilema, zda v tom obrovském oblaku prachu otevírat okénko nebo se děsně potit v plném zapařeném autobuse. Naštěstí se západem slunce začalo být o něco lépe. Docela jsme usnuli a ještě bychom spali, kdyby nás před 4 ráno řidič nevzbudil ve tmě v Rurre. Trochu šok. Co teď?

Asi půl hodiny jsme strávili na mrtvém terminálu vedle spících lidí, stihli jsme dojíst nějaké jídlo a nastříkat se repelentem, protože komáři už začínali štípat. Ve 4 ráno je opravdu teplo, přes den má být dost přes 30 stupňů. Najednou se objevil anglicky hovořící místní týpek Luis nabízející služby své cestovky. S díky jsme odmítli, protože už máme na doporučení výhlednutou agenturu Max Adventures, kterou vlastní místní Indián se svou manželkou Terezou – původem Češkou z Dobříše. Psali jsme jim e-mail, snad budou mít místo na výlet do džungle a pampy, kvůli kterému většina turistů zavítá do Rurre.

Národní park Madidi rozkládající se na druhé straně řeky Beni totiž oplývá nebývalou druhovou rozmanitostí – dokonce jednou z největších na světě. Nicméně týpek nám nabídl, že nás za 5 bol/os. sveze do města. Terminál je docela daleko (asi 20 minut pěšky), což se nám ve tmě, rozespalým a s těžkými věcmi teď absolvovat nechce. Odvoz se hodí, cestou nám ukazuje, kde sídlí Max Adventures a navíc slibuje, že v 5 ráno otevřenou francouzskou pekárnu. Ta sice právě otevírá, majitel nám ochotně dává ven židle, ale spolu s manželkou teprve zadělávají těsto a začínají péct croissanty a u toho se hádají. Alespoň to můžeme sledovat, pospávat na lavičce a na závěr ochutnat čerstvý a voňavý výsledek jejich snažení a organic coffee. Opravdu luxus!

Rozhodli jsme se, že si tu zadovolenkujeme a koupíme si lepší hotel s bazénem (na 1 noc). Typické jsou tu tzv. hamaky (zavěšená odpočívadla mezi stromy). Takový relax se po nekvalitním a krátkém spánku v autobuse opravdu hodí. Hotel hledáme s pomocí Češky Ivany (sestra Terezy) z Max Adventures, ale tam, kde je bazén, je plno. Na doporučení jdeme do Hotelu Oriental. Spokojenost obrovská, super sprcha a relax zóna v zahradě s hamaky a zavěšenými křesly a fungující Wi-Fi.

Průzkum Rurre vyšel na jedničku. Je to tu malé, navíc je první den trochu pod mrakem a není až takové vedro. Nám se za pár hodin podařilo: nechat se oholit (Přéma) a ostříhat (Efka, pozn. nůžkami na papír mě v kadeřnictví ještě nikdo nikdy nestříhal, je fakt, že to trvalo 10 minut a stálo 25 bol. = necelou stovku), zabukovat si v Max Adventures 3 denní (2 noci) pobyt v džungli s Indiánem (1000 bol/os., cca 3700 Kč) a další 2 dny (1 noc) v pampě (900 bol/os.), koupit mi za necelých 100 Kč klobouk na tyto výlety a koupit letenky do La Pazu na 9. 8. v 7:30 (664 bol/os. = 2500 Kč) a tím ušetřit čas a vyhnout se drsné cestě autobusem. Do džungle si v sekáči si kupujeme každý za 20 bol (75 Kč) košili s dlouhým rukávem, nakonec je v džungli i v pampě opravdu k nezaplacení. Večer jsme si dali úžasný steak z argentinského masa, pro mě to byl nejlepší steak co jsem v životě jedla, maso bylo skvěle měkké. Steak byl za 55bol (200 Kč). A zítra hurá do džungle!