Vloni touto dobou jsme usilovně přemýšleli, kam se vydat na jarní dovolenou. Pro loňský rok jsme si totiž naplánovali více menších dolených rozprostřených rovnoměrně do celého roku, a to hlavně z důvodu mé nové práce, která měla jednu zásadní nevýhodu, a to pouze 4 týdny placené dovolené. Ze všech svých předchozích působišť jsem byla zvyklá na týdnů 5. Je to vždy něco za něco. Na konci března mi končila zkušební doba, a tak bylo nutné ideálně hned na duben vymyslet něco tak na 10, maximálně 14 dní, aby se pročistila hlava a načerpaly nové síly a zážitky…

Výběr destinace: neznalost a náhoda

Maroko nás jako destinace nikdy nelákalo, ale jak se později ukázalo, měli jsme o této zemi dosti zkreslené představy. Domnívali jsme se, že pro nás, kteří přeferujeme aktivní dovolenou povětšinu času strávenou v přírodě a navíc ještě okořeněnou ideálně pobytem v horách, Maroko prostě není to pravé ořechové. Spousta našich známých ale do Maroka jezdilo, což jsme moc nechápali. Typická destinace na válení u moře s nesnesitelnými horky, říkali jsem si vždy. Navíc nás ani po návštěvě Dubaje nelákala arabská kultura. Teď ale musím trochu potupně uznat, že to byla chyba – naše chyba a základní geografická neznalost. Teď se za to stydím.

dsc_0510
vesnice ve Vysokém Atlase

Jednou jsme večer náhodou zapli televizi a běžel tam jeden z cestovatelských magazínů s tématem Maroko. Začali jsme jej zaujatě sledovat, nikdy nás do té doby nenapadlo, že se v Maroku dá třeba lyžovat nebo trekovat v poměrně vysokých výškách. Pohoří Atlas nám úplně vypadlo z hlavy, a to přesto, že zabírá značnou část země. Začali jsme o Maroku vážně uvažovat a nakonec se úvahy proměnily v realitu a my se tam skutečně ve druhé polovině dubna na 12 dní vypravili.

Proč tedy vyrazit na jaře do Maroka?

Duben a říjen jsou měsíce vedlejší sezóny, teploty jsou příjemné, počasí vcelku stabilní a vhodné pro prozkoumání zejména hor, Sahary a celého jihozápadu, což byl právě náš plán. Do severní oblasti je vhodné vyrazit o něco později, optimálně v květnu a červnu nebo dříve na podzim (září a říjen). Většina turistů do Maroka míří od listopadu do března, kdy mohou být i ceny o něco vyšší. Naopak jet do Maroka v létě v nějvětších vedrech není dobrý nápad. Osobně bych volila únor – duben, to se člověk ve srovnání s českými teplotami příjemně zahřeje a naladí na jaro a léto u nás. Výhodou vedlejší sezóny tedy může být nižší počet turistů. Ve městech jich ale i tak potkáte hodně, na to buďte připravení.

Stanovili jsme si hlavní cíle naší návštěvy a hned nám bylo jasné, že za 12 dní je to pořádná porce: chceme vidět poušť, strávit nějaký čas v horách (ideálně zdolat nejvyšší vrchol Maroka a celé Severní Afriky Džabal Tubkal dosahující výšky 4 167 m n. m), podívat se k oceánu a když to půjde, tak se v něm i vykoupat, a poznat také trochu z kultury měst, což jsme se rozhodli omezit zejména na Marrakéš, naší vstupní bránu do Maroka. Jak se nám to vše podařilo naplnit, to se dozvíte v některém z příštích článků.

dsc_0006
S Transavií nad Alpami

Jak do Maroka?

Letenky do Maroka jsou dostupné s mnoha různými společnostmi a bývají často v akci. Vzdálenost z Evropy je velkým pozitivem. Když se do Maroka plánujete vydat, stačí sledovat weby s levnými letenkami a vybrat vhodný termín. Cesta vám tedy nezabere tolik času ani vás finančně nevysaje. My jsme letěli z Mnichova do Marrakéše s holandskou nízkonákladovou společností Transavia, přikoupili jsme velké batohy a zpáteční let pro dvě osoby vyšel celkově na krásných 404 EUR. Do Mnichova jsme jeli vlastním autem, které jsme nechali zdarma na parkovišti v městečku na vlakové trase směrem na letiště a vlakem jsme  za chvíli a levně dojeli na letiště. Určitě to ale jde i méně komplikovaně a dostupné jsou i lety z Prahy.  Let tam trvá asi 3 hodiny, zpět je o něco delší. Z marrakéšského letiště Menara jsme využili autobusové dopravy (bus č. 11) do centra k náměstí Djemaa El Fna. Autobusy jezdí každých 20-30 minut a zpáteční jízdenka vyjde na 50 DH (1 dirham je asi 2,50 Kč).

Cestování po Maroku

Pro cestování po Maroku jsme vzhledem k našemu ambicióznímu plánu zvolili kombinaci auta, které jsme si na pár dní pronajali, a místní lokální dopravy, protože co by to bylo za výlet bez jízdy místní dopravou?! Při pronájmu auta v zahraničí nikdy nezapomeňte, že je nutné mít kreditní kartu, nikoliv debetní, kterou v Čechách občas nesprávně nazýváme kreditkou. Téměř všechny společnosti vyžadují kreditní kartu, aby na ní mohly po dobu zapůjčení auta „zamrazit“ deposit a po vrácení auta ho zpět uvolnit. My jsme měli asi 4 platební karty, ale všechny debetní, což znamenalo, že jsme zaplatili poplatek asi 8 EUR na den navíc. Využili jsme lokální půjčovnu Air Car, se kterou jsme byli spokojeni, existuje jich ale hodně a záleží na vás, zda budete důvěřovat lokální, tak, jako my, nebo velké zavedené celoevropské společnosti. Vypůjčené jsme měli Renault Clio v pěkném stavu, pro dvě osoby s dvěma krosnami bylo akorát.

dsc_0043
S naším Renaultem…

Pro cestu do hor a zpět jsme poté zvolili cestu lokálním minibusem. Časy odjezdů je dobré zjišťovat na místě na hotelu. Spoje samozřejmě odjíždí až když se úplně naplní, resp. přeplní.

Ubytování

V marockých městech je k poznání místního života a kultury doporučováno využít ubytování v centrech měst v původních domech předělaných na hotýlky, tzv. rijádů, s krásnými mozaikami a malými pavlačemi. V Marrakéši jsme si rezervovali rijád předem na serveru Booking – Riad Ben Saleh. Majitel Hamid byl velmi vstřícný a nápomocný, hovořil vcelku dobře anglicky, takže jsme byli spokojeni a doporučujeme. V ceně byly úžasné snídaně. Celkově marocká kuchyně nás velmi mile překvapila, o tom ale až v dalších článcích.

Trochu problém bylo ubytování ve změti marrakéšských ulic najít. Měli jsme sice mapku, ale absolutně nestačila. Hamidovi jsme se nemohli dovolat, a tak jsme jako úplní začátečníci podlehli nabídce jednoho mladíka, který byl neodbytný, a nakonec nás k rijádu dovedl a samozřejmě za to chtěl zaplatit, jak už to v těchto destinacích bývá. Určitě si uložte telefonní číslo na ubytování, a když volaný hovor nepřijímá, asi opravdu nezbývá nic jiného, než zvolit náš postup. Místní si samozřejmě zmatených turistů kroužících s krosnami na zádech úzkými uličkami ihned všimnou a nemáte téměř šanci se jejich nabídce pomoci ubránit.

dsc_0764
snídaně v Riad Ben Saleh

Při našem marockém roadtripu jsme ubytování vždy hledali ze dne na den podle toho, kde jsme se večer ocitli, a nebyl to problém. Do pouště jsme se vydali organizovaně na velbloudech a ubytování v úžasném pouštním kempu bylo v ceně výletu, stejně jako strava. V horách jsme spali ve vlastním stanu.

Tolik trocha praktických informaci k Maroku jako jarní dovolenkové destinaci. Naše zážitky z cesty přijdou již brzy v následujících článcích.

Máte nějaký dotaz? Napište mi!

fotogalerie z cesty ZDE

Reklamy