Díky úspěchu výletu a výšlapu v NP Gesäuse jsme se rozhodli na letošek naplánovat ještě jednu podobnou akci, a to do oblasti Hochschwab ve Štýrsku. Zájem byl velký, nakonec nás jelo 12!
Nejlépe se všem hodil první zářijový víkend. Sraz byl stanoven na parkoviště poblíž vesnice Seewiesen, odkud poté pokračují turistické trasy do hor. Tentokrát se scházely čtyři posádky, dvě vyjíždějící z Prahy, jedna ze Zlína a poslední vracející se z dovolené v Chorvatsku. Cesta z Prahy byla docela dlouhá, a to hlavně kvůli zácpě u Benešova. Jeli jsme 6 hodin, přičemž hranice do Rakouska jsme přejeli v Českých Velenicích, odkud jsme pokračovali mimo dálnice (žádné vhodné směrem na jih tu totiž nevedou) přes Gmünd, Zwettl, Ybbs an der Donau a Mariazell. Alespoň jsme trochu ušetřili za rakouskou dálniční známku.
Kolem 22:00 doráží naše posádka do cíle. Jsme první, rozbalujeme vedle auta stan. Další je auto z Chorvatska, Zlína a ještě přes hodnu čekáme na druhou pražskou posádku. Mezitím se rozjíždí Volvo bar – burčák, piva a kluci dávají tádžický tabáček nasvaj. Nakonec se všichni šťastně scházíme, probíráme novinky a okolo 1 hodiny ráno uléháme k spánku do aut či stanů.
Už od brzkého rána nás probouzí projíždějící auta – místní se vydávají na výlety. Pomalu to vše také balíme, snídaně a před 10 zahajujeme výstup. Náš obědový cíl je chata Voisthaler Hütte ve výšce 1654 m, čeká nás tedy asi 700 metrů převýšení. Začíná se pozvolna údolím po široké cestě, takže mohou pokračovat na snídani započaté rozhovory. Po chvíli začínáme stoupat strměji nahoru, otevírají se nám výhledy zpět.
Přicházíme do malého sedýlka, odkud už je v dálce a výšce vidět naše chata. Následuje chvíle pozvolného stoupání a pak závěrečný výšvih k Voisthaler Hütte. Jsme rázem výš než celá Ćeská republika. Je čas oběda a venkovní teráska s dlouhým stolem se spolu s krásně slunečným počasím vybízí k relaxu u místního vývaru. Moc velký výběr z jídel tu nemají, vše jsou rychlovky typu polévka, salát nebo bratwurst. K tomu pivo, bohužel ne točené, a skiwasser (šťáva do půllitru).
Dnešní den nekončí, cílem je vrchol Hochchwab (2277 m). Vyrážíme, aby se vše stihlo ideálně do 19:00, což je hraniční čas příjmu objednávek na večeři. Zprvu pozvolné stoupání se časem proměňuje v klasický serpentinový výstup sutí. V 1800 metrech se se skupinou loučím a pokračují beze mě. Já si mezitím užívám krásného slunečného počasí relaxem na skalce a poté se vracím na chatu, kde trávím odpoledne četbou na terásce. Stíhám zařídit ubytování, abychom věděli, který je náš pokoj. Je to velká noclehárna pro více jak 20 lidí, připomíná Klášterku v Krnonoších, pro nás ideální.
Vrcholová skupina se vrací celkem zdrchaná po úspěšném zdolání kopce Hochschwab chvíli před sedmou. Mezitím se chata stihla vylidnit a zase zaplnit našimi spolunocležníky. Výstup byl prý dlouhý, ale cestou proběhla zasloužená zastávka na pivo v chatě Schiestlhaus. Den se tedy náramně vydařil. K večeři jsou dokonce v nabídce dva nové hlavní chody, jeden vegetariánský závin a pak klasická vepřová se zelím. Chata disponuje suchým WC a umývárnou s tekoucí, ne však pitnou, vodou, která je otevřena jen v určitý čas ráno a večer. Zkrátka to tady má režim. Po pár drincích platíme útratu, objednáváme na ráno snídaně a cca ve 22:00 je hospoda prázdná a celá chata se dle řádu ubírá k spánku. Vůbec nám to nevadí, únava z celodenního pochodu je znát.
Snídaně je mezi 7 a 8 hodinou. Tak krátký čas nás překvapuje, nakonec jsme ale rádi, protože alespoň zavčasu opouštíme ubikaci. Snídani si ale patřičně užíváme a tzv. „na čecháčky“ přibalujeme i svačinu na cestu. Na výběr je toho hodně, jen tolik očekávaná vajíčka nakonec chybí. Balíme a okolo 9 se vydáváme na cestu zpět k autu. Jdeme ale jinudy, abychom to neměli jednotvárné. Od chaty stoupáme na hřeben ve výšce okolo 2000 metrů a po něm si to nenáročně šlapeme a kocháme se výhledy na obě strany. Nezbytností je zastávka na oběd, který máme z vlastních zásob.
Netrvá to dlouho a přicházíme k patě hřebenu, kde nás čeká strmý sestup. Není to moc příjemné, ale jinak to nejde, sestoupit se musí, nohy bolí (a budou bolet příštích pár dní). S krátkými zastávkami se pomalu přibližujeme k autům, kde jsme okolo půl 4 odpoledne. Dnešní etapa nebyla krátká. Počasí ale vyšlo a my jsme si užili další skvělý den v Alpách.
Skupina se nám pěkně sžila, loučení se slovy, že to musíme zopakovat, je na místě. Domů jedeme stejnou cestou a v Praze jsme ve 22:00. Byl to perfektní výlet, který doufám, poslouží jako inspirace pro všechny, kdo mají rádi horské túry!
fotogalerie z cesty ZDE
Video ke článku:
Efka_on_the_move 