Naši srpnovou návštěvu Švédska jsme zakončili stylově, na chatě u příbuzných, hodováním u dobrého a netradičního jídla, kterým jsou raci.
Kräftskiva (čti kreftšíva) je tradiční švédský srpnový svátek oslavující sezónu chytání raků. Zpravidla se jedná o venkovní událost (když počasí a komáři dovolí), při níž se rodina či kamarádi schází a společně pojídají raky vařené ve slané vodě s množstvím dalších lákavých příloh, povídají a popíjejí. K pití se kromě piva podává typický Akvavit a před každým přípitkem se zpívají tradiční „alkoholové písně“, tzv. snapsvisor.
Vrátili jsme se z divočiny vlakem do Stockholmu, aby nás Přémův bratranec Robert hned naložil a odvezl na venkov do chatové oblasti severně od Stockholmu. Ano, ve Švédsku je druhé bydlení populární asi tak, jako u nás v Čechách. Rázem jsme byli zpět v přírodě a kochali jsme se skvělou, úžasně vybavenou švédskou chatou. Roztopili jsme kamna v koupací kádi, tzv. batunna, abychom se večer mohli cachtat a užívat si teplé vody.
Dokud bylo ještě hezky, zašli jsme k blízkému jezeru, kde se kluci vykoupali. K našemu překvapení jsme po návratu zjistili, že teta Jitka a strýček Björn nám na chatě připravili zásoby asi tak na 14 dní, my tu přitom měli strávit pouze dvě noci. A aby toho nebylo málo, měli jsme zažít také pravou švédskou račí párty!
Jakmile se setmělo, začali jsme na verandě prostírat stůl. Je úžasné, jak mají Švédi pro každou příležitost zvláštní výbavičku, takže ubrusy s raky, prostírání s raky, papírové bryndáky s raky, vše završeno račími párty čepičkami.
Raci se kupují už uvaření ve slané vodě a zmražení, takže k přípravě je stačí nechat pouze rozmrznout. Dokonce prý v srpnu prodávají raky i u nás v IKEA. K rakům se mimo jiné podával slaný koláč ze známého švédského sýra Västerbotten, slané máslo, chleba a samozřejmě Akvavit a pivo.
Raky jsme nikdy nejedli, takže nám Robert názorně předvedl, co máme dělat. Hodně zdůraznil, že nejlepší je vysát slanou vodu rakovi z břicha, do čehož se nám zpočátku moc nechtělo. Bála jsem se chuti, ale byla překvapivě dobrá. Je to celkem piplačkla, dostat z korýše malé kousky masa, vlastně je třeba rozpitvat klepeta a ocásek jako to nejlepší na závěr, a zbytek vyhodit. Ale dá se při tom skvěle povídat a je sranda. Už chápu, že jde také o společenskou událost.
Za chvíli jsme měli všichni plné talíře červených skořápek a přes 40 raků bylo snědeno. Sama jsem jich spořádala devět, což mě dosti překvapilo. Člověk by si myslel, že se z tak malého množství masa nemůže najíst, ale opak je pravdou. Navíc je na stole kromě raků spoustu dalších delikates v čele s Västebottenpajem.
Naučili jsme se také některé švédské „snapsvisor“, ke kterým nám Robert vytiskl texty a před každou rundou Akvavitu nějaká z těchto krátkých písní zazněla. Skvěle jsme si to užili, opravdu netradiční zážitek. Je škoda, že nic takového neslavíme v Čechách. Program na pozdější hodny byl jasný – jakmile se ochladilo, byl čas zalézt do teplé vody do kádě badtunna. Sice se z ní do té zimy pak špatně vylézá, ale opět jde o unikátní švédskou relaxační a společenskou záležitost.
fotogalerie z cesty ZDE
Tento článek byl zveřejněn na Hedvábné stezce.
Efka_on_the_move 