Naši srpnovou návštěvu Švédska jsme zakončili stylově, na chatě u příbuzných, hodováním u dobrého a netradičního jídla, kterým jsou raci.

Kräftskiva (čti kreftšíva) je tradiční švédský srpnový svátek oslavující sezónu chytání raků. Zpravidla se jedná o venkovní událost (když počasí a komáři dovolí), při níž se rodina či kamarádi schází a společně pojídají raky vařené ve slané vodě s množstvím dalších lákavých příloh, povídají a popíjejí. K pití se kromě piva podává typický Akvavit a před každým přípitkem se zpívají tradiční „alkoholové písně“, tzv. snapsvisor.

dsc_0321

Vrátili jsme se z divočiny vlakem do Stockholmu, aby nás Přémův bratranec Robert hned naložil a odvezl na venkov do chatové oblasti severně od Stockholmu. Ano, ve Švédsku je druhé bydlení populární asi tak, jako u nás v Čechách. Rázem jsme byli zpět v přírodě a kochali jsme se skvělou, úžasně vybavenou švédskou chatou. Roztopili jsme kamna v koupací kádi, tzv. batunna, abychom se večer mohli cachtat a užívat si teplé vody.

dsc_0318

Dokud bylo ještě hezky, zašli jsme k blízkému jezeru, kde se kluci vykoupali. K našemu překvapení jsme po návratu zjistili, že teta Jitka a strýček Björn nám na chatě připravili zásoby asi tak na 14 dní, my tu přitom měli strávit pouze dvě noci. A aby toho nebylo málo, měli jsme zažít také pravou švédskou račí párty!

dsc_0317

Jakmile se setmělo, začali jsme na verandě prostírat stůl. Je úžasné, jak mají Švédi pro každou příležitost zvláštní výbavičku, takže ubrusy s raky, prostírání s raky, papírové bryndáky s raky, vše završeno račími párty čepičkami.

Raci se kupují už uvaření ve slané vodě a zmražení, takže k přípravě je stačí nechat pouze rozmrznout. Dokonce prý v srpnu prodávají raky i u nás v IKEA. K rakům se mimo jiné podával slaný koláč ze známého švédského sýra Västerbotten, slané máslo, chleba a samozřejmě Akvavit a pivo.

dsc_0331

Raky jsme nikdy nejedli, takže nám Robert názorně předvedl, co máme dělat. Hodně zdůraznil, že nejlepší je vysát slanou vodu rakovi z břicha, do čehož se nám zpočátku moc nechtělo. Bála jsem se chuti, ale byla překvapivě dobrá. Je to celkem piplačkla, dostat z korýše malé kousky masa, vlastně je třeba rozpitvat klepeta a ocásek jako to nejlepší na závěr, a zbytek vyhodit. Ale dá se při tom skvěle povídat a je sranda. Už chápu, že jde také o společenskou událost.

Za chvíli jsme měli všichni plné talíře červených skořápek a přes 40 raků bylo snědeno. Sama jsem jich spořádala devět, což mě dosti překvapilo. Člověk by si myslel, že se z tak malého množství masa nemůže najíst, ale opak je pravdou. Navíc je na stole kromě raků spoustu dalších delikates v čele s Västebottenpajem.

dsc_0329

Naučili jsme se také některé švédské „snapsvisor“, ke kterým nám Robert vytiskl texty a před každou rundou Akvavitu nějaká z těchto krátkých písní zazněla. Skvěle jsme si to užili, opravdu netradiční zážitek. Je škoda, že nic takového neslavíme v Čechách. Program na pozdější hodny byl jasný – jakmile se ochladilo, byl čas zalézt do teplé vody do kádě badtunna. Sice se z ní do té zimy pak špatně vylézá, ale opět jde o unikátní švédskou relaxační a společenskou záležitost.

fotogalerie z cesty ZDE

Tento článek byl zveřejněn na Hedvábné stezce.

Reklamy